Písnička o tom, kterak asi 20 hrochů dovádí na stole s šálkem čaje a galvanickou baterií

Věděli jste, že hroch je jedno z nejnebezpeč­nějších zvířat? A přesto se najdou lidé, pro které se hroch stane předmětem (jakési nevinné) touhy – předmětem sběratelské vášně. Co je to sběratelství? Jako by to byla prázdná forma touhy naplnitelná jakýmkoli obsahem, postupující však zcela nekompromisním a nanejvýš organizovaným způsobem (odtud vede cesta ke geometrii). Stejně jako veškerá touha ani sběratelská vášeň nemůže být nikdy naplněna nebo završena (jedním z nejhororovějších příkladů sběratelství je sbírání artefaktů vztahujících se k lidem, např. k the Beatles (Brouci: úspěšná britská kapela z šedesátých let minulého století)). Zdá se mi, že jsou dva kořeny sběratelství: potřeba vlastnit (v podstatě dětská úchylka přetrvávající u některých jedinců do dospělosti) a potřeba systematizovat (chorobná racionalita usmrcující, pojmenovávací, štítkovací, třídící, škatulkující, krabičkující a především vystavující vzorky). Co je na sběratelství strašidelné, je nejenom to, že nějakou jeho formou trpíme všichni (někdo dokonce sbírá brouky), ale i že jsme vlastně sami předmětem podobného pojmenovávání a třídění, od rodných čísel a abecedního rozsazování do tříd a lavic po genderové role a volební statistiky. Takže příště až si koupíte dva hrnky stejné barvy, zamyslete se nad tím, jaké by to bylo probudit se jako brouk v krabičce.
Každopádně noční můra všech psychoanalytiků je sen, který nic neznamená.

Přejato z http://www.horrors.eggnoise.cz/horory.php?id=8