Než jsme odjižděli, říkali nám lidi: "hlavně se v pořádku vraťte", a nebylo jich málo. ... A Rusko je přitom tak přátelská země :)
Letěli jsme 26.7. z Prahy do Moskvy, 27.7. v 0:35 Moskevského času jsme nasedli na vlak transibiřské magistrály a strávili v něm 54 hodin, 29.7. jsme vystoupili v Novosibirsku a strávili v něm 4 dny, shlédli úžasné úplné zatmění (které se s žadným částečným nedá srovnat) a 2.8. jsme v Novosibirsku nasedli na letadlo do Moskvy a z Moskvy letěli zase zpátky do Prahy. Celou dobu probíhalo vše naprosto podle původního plánu (v Novosibirsku po třechtisícíchčtyřstech kilometrech měl vlak patnáct minut zpoždění, které jsme nabrali až během posledních pěti hodin). Všechno jsme stihli, všechno jsme videli, všude jsme byli.
Transibiřské vlaky jsou jiné než naše. Mají poloviční okýnka a menší uličky. Zato mají všude pěkné koberce, trochu překážející záclonky, mnohem míň se kolébají, takže se dá nosit horká voda ze samovaru kolem lidí postávajících v uličce. Mají prievodnicu nebo prievodníka -- každý vagón má na starost jeden člověk, který kontroluje lístky, upozorňuje lidi, kteří mají vystoupit, upozorňuje lidi vystoupivší na nástupiště, že vlak už bude odjíždět, každý den vysává, dodává toaletní papír, zamyká záchody před stanicí a odemyká záchody za stanicí, má pod palcem nádobí k zapůjčení a ložní prádlo. Transibiřské vlaky jsou druhý den ráno překvapivě útulné a strávit v nich několik dní není takový problém, jak se na první pohled zdá. Když jedete daleko, vyrovnáte se navíc lehce s časovým posunem, prospíte se do alelůja, a ochutnáte mnoho místních specialit (některé možná i proti své vůli).
Novosibirsk je v létě rozpálené sibiřské město. Dost velké na to, aby bylo moderní, dost velké, aby hostilo tuny kulturních, sportovních a obchodních akcí. Dost velké na to, aby se o něm dalo říct, že je otevřené světu. Je v něm možné dělat všechno, co je možné dělat v jiných světových metropolích. Ale od těch, které znám, od těch evropských, se liší tím, že se v něm dějí i věci, které na západě neuvidíte.
Novosibirsk je město, které se začalo stavět včera... no dobře, tak před půl rokem. Z jednoho místa -- na mostě přes Ob, lze napočítat nad městem 35 stavebních jeřábů. Na stupnici od 1 do 10 z hlediska upravenosti města, uklizenosti ulic a estetického působení, kde západoevropská města mají 1, česká 2, má Novosibirsk tak 30 (o sadových úpravách se nedá mluvit vůbec). Vedle sebe stojí obydlené dřevěné domečky zarostlé dvoumetrovou lebedou a rozestavěné dvacetipatrové domy s byty za horentní sumy. Obojí na jedné bezasfaltové ulici, kde jsou pulmetrové jámy. Ale ať už jsou ulice asfaltové, kamenité, bahnité nebo prašné, chodníky hladké, vymlácené nebo žádné, všude se jezdí luxusními vozy, lhostejno na které straně máte volant, dámy si tam neohroženě vykračují na deseticentimetrových podpatcích v teňoučkých šatech od předních návrhářů. Po šestiproudových třídách se prohání Lady a Žigulíky a v podchodu k metru si koupíte hodinky v přepočtu za sto korun, které opravdu nevypadají zle.
O Rusech se říká, že mají obrovské srdce -- to můžu jenom potvrdit. Mají taky obrovskou zemi. A mají obrovskou kopu starostí se svou zemí. Mnoho věcí a řešení lze proto prohlásit za svérázné, v lepším případě osobité. Na našince čeká mnoho překvapení ve formě různě vysokých schodů na vstupu do metra i do nóbl restaurace, recepce v hotelu, ke které musíte do čtvrtého patra po schodech, turecké kávy bez lógru, a drátů vysokého napětí, na které si lze sáhnout z druhého patra panelového domu.
V Rusku mají na všechno člověka.
V Rusku se nedomluvíte anglicky (dokonce ani ve fast foodu s nazvem "New York Pizza").
Když z vlaku uvidíte pole, či jinak zemědělsky udržovanou krajinu, znamená to, že do deseti minut projedete městem.
V Sibiřske části Ruska je hustota obyvatel menší než jeden člověk na třista metrů čtverečních.
Ruské vstupy do metra vypadají přesně jako ve Vlkovi a zajíci.
V Rusku jezdí lidé na pracovní cesty vlakem, kdy cestou stráví víc jak týden.
Rusům do stadia Vogonské administrativy mnoho nechybí -- buďte si jisti, že ať se budete snažit sebevíc, bude vám nakonec nějaké razítko, nějaký papír nebo nějaký podpis jistojistě chybět.
V Rusku se panáky vodky vždycky něčím zajídají (chleba, ryba, zelenina), pánové musí vypít do dna (dámy nemusí); některá ruská piva mají 8% alkoholu.
Policajti mají absolutní moc.
A lidé jsou neuveřitelně hodní a vstřícní: sami se nabízejí, že pomůžou, když něco hledáte, spolucestující ve vlaku se s námi dělil o každé sousto a paní v kiosku se suvenýry v zoo z vlastní iniciativy volala na infolinku, aby nám zjistila, kde se prodávají filatelistické známky... Nevěřím, že takové potkáte i v Evropě.
Možná jednou pojedu vlakem až na konec Asie, možná se vrátím do Novosibirsku a zajdu do opery, možná se ztratím v místech, kde je víc medvědů než lidí, možná si koupím boty na podpatku. Rusko má v rukávech pořád spousty překvapení pro každého. Možná jsem dost zvědavá, abych tam jela znovu :)
