Přesně to se mi stalo před pár dny, kdy mě tahle nutkavá potřeba přepadla nad ránem v táboře pod Hoverlou, nejvyšší horou Ukrajiny. Chtě nechtě jsem rozepnul spacák, vylezl ze stanu, nechal si stéct pár kapek ledové rosy za krk a odběhl ke křoví. Když jsem měl namířeno, zvedl jsem oči k obloze a spadla mi čelist. Tak úžasně tmavou oblohu jsem ještě v životě neviděl: Mléčná dráha mi vypalovala světlý pruh do sítnice, tmavá mlhovina mezi Denebem a IC 1396 se proměnila v inkoustové jezero, pod zjasněním ve Štítu, které je běžně viditelné i u nás, jsem uviděl jasnou centrální část Mléčné dráhy ve Střelci a také jasnější partie v zadní části Štíra. Na dlouhé prohlížení noční krásy a odhad mhv nezbýval čas, protože celým mým tělem třásl chlad a bál jsem se, že drkotáním zubů probudím celý tábor. Zalezl jsem tedy zpět do spacáku a nechal si o tom všem zdát. Ráno jsem konečně uviděl tu, která se večer celá ukryla do mlžného závoje — Hoverlu.
No comments:
Post a Comment