Pozdrav z daleka

Všichni sem posílají hory a observatoře a jsou tak nějak k věci, ale někteří lezeme po horách, co nejsou nijak proslavené nebo známé a prázdniny trávíme ve městě, kde je 10 měsíců v roce mlha, takže by tu observatoř neměla smysl (zcela vážně, slunná Kalifornie není úplně pravdivé přirovnání). Takže abych vybočila z řady, posílám pozdravy ze zámoří všem brněnským astrofyzikům... a přikládám fotku mostu (ok takhle slunečno tu je tak jednou do týdne). Užijte ten kratičký zbytek prázdnin a nashle v Brně...

Písnička o tom, kterak asi 20 hrochů dovádí na stole s šálkem čaje a galvanickou baterií

Věděli jste, že hroch je jedno z nejnebezpeč­nějších zvířat? A přesto se najdou lidé, pro které se hroch stane předmětem (jakési nevinné) touhy – předmětem sběratelské vášně. Co je to sběratelství? Jako by to byla prázdná forma touhy naplnitelná jakýmkoli obsahem, postupující však zcela nekompromisním a nanejvýš organizovaným způsobem (odtud vede cesta ke geometrii). Stejně jako veškerá touha ani sběratelská vášeň nemůže být nikdy naplněna nebo završena (jedním z nejhororovějších příkladů sběratelství je sbírání artefaktů vztahujících se k lidem, např. k the Beatles (Brouci: úspěšná britská kapela z šedesátých let minulého století)). Zdá se mi, že jsou dva kořeny sběratelství: potřeba vlastnit (v podstatě dětská úchylka přetrvávající u některých jedinců do dospělosti) a potřeba systematizovat (chorobná racionalita usmrcující, pojmenovávací, štítkovací, třídící, škatulkující, krabičkující a především vystavující vzorky). Co je na sběratelství strašidelné, je nejenom to, že nějakou jeho formou trpíme všichni (někdo dokonce sbírá brouky), ale i že jsme vlastně sami předmětem podobného pojmenovávání a třídění, od rodných čísel a abecedního rozsazování do tříd a lavic po genderové role a volební statistiky. Takže příště až si koupíte dva hrnky stejné barvy, zamyslete se nad tím, jaké by to bylo probudit se jako brouk v krabičce.
Každopádně noční můra všech psychoanalytiků je sen, který nic neznamená.

Přejato z http://www.horrors.eggnoise.cz/horory.php?id=8

Na velkosti záleží

Na svete sú čarovné miesta a sú miesta, kde sa môžete dotknúť hviezd. V Californií je takýchto miest viac. Jedno má špecialnu chuť kvôli histórií, iné preto ako vyzerá. Keby som si mal vybrať, ktoré miesto je tu najkrajšie bude to toto na obrázku. Enjoy Mount Palomar priatelia ;) Nikdy som nevidel takto tmavú oblohu! Nehovoriac o tom kukeri čo tu je! Ked bude trošku viac času rozpišem sa viac.

1554 > 1602 ?

1602 může někdy být hodně a jindy zase málo. Ale i kdyby jste se rozkrájeli na 1602 kousků, výše než na 1602 to u nás prostě nedotáhnete. Jak ale dokládá následující obrázek, mohou přesto nastat situace, kdy je 1602 metrů níže než 1554.


Prohlédněte si obrázek, řekněte si anglicky abecedu pozpátku od Z až do A, prohlédněte si obrázek znovu, počkejte 10 vteřin a čtěte dál.

Ze Sněžky můžete spatřit její stín na svahu Studniční hory jen velmi brzy po východu pulce. Počasí nám přálo a 9. srpna v 5:32 nás ohřály první sluneční paprsky právě na Sněžce. Zažili jsme tak kouzla a barvy, které umí jen ranní světlo v horách. Někdy opravdu stojí za to si přivstat.

Měsíc v novu v Zemi středu

Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl na tom správném místě ve správný čas. A když už je na správném místě ve správný čas, tak má koukat — má koukat na Měsíc v novu, protože to může být zážitek na celý život. S Milkou jsme byli na správném místě 22. července a viděli jsme To. Správné místo bylo tentokrát na břehu malé zátoky slavného Západního jezera ve městě Hangzhou, opravdu daleko na východ od české kotliny. Podmínky zdaleka nebyly ideální, fázi požírání Slunce drakem jsme sledovali jen krátkými dírami v mracích, ale před úplnou fází jako zázrakem nízké mraky odpluly a my užasle sledovali báječné představení. Dostalo mě to, a když jsem se tak díval na ten nebeský milostný akt, na to pětiminutové objetí a magické spojení noci a dne, bleskla mi hlavou jedna věc — že to borci, kteří žerou nebeskou mechaniku, zase jednou dobře spočítali. Když trochu prodloužím tok téhle myšlenky, napadá mě provokativní otázka: jakpak jste na tom vy, taky byste to dali?
Snad se nenajde nikdo, kdo by autenticitu našeho zážitku zpochybňoval, ale pro jistotu přikládám jednu fotku. No řekněte sami, vypadají snad takhle lidé, kteří to úžasné představení neviděli?