Po delší době jsem se z kancelářské krysy změnil v astronoma a je to nesmírně osvobozující. Navíc jsem se vrátil do doby, kdy noční hlídači oblohy celou noc běhali k dalekohledu, nastavovali jeho polohu podle souřadnic na budících, hledali ty správné hvězdy nebo jiné objekty a ručně startovali expozici fotometru. Sice už se dneska signál zaznamenává do počítače, ale to je skoro jediný pokrok v tomto způsobu pozorování. Nejvíc mi to připomíná oblíbená fyzikální praktika, jen měříme každou vhodnou noc až do začátku října.
S Jirkou Liškou jsme se vydali na SAAO v Jihoafrické republice, kde rostou malé dalekohledy jako po dešti, kde ale také najdete největší optický dalekohled jižní polokoule, jedenáctimetrový SALT. Kromě toho tu zažijete opravdu temné noci se seeingem kolem 0,7", nad hlavou vám zazáří Štír v celé své kráse, dva mraky budou na obloze zavěšené i když bude úplně jasno a při pohledu do centra Galaxie se vám zamotá hlava a nebo o ni možná úplně přijdete.
No comments:
Post a Comment