Journal of Universal Rejection

Vahate do ktereho zurnalu sumitovat Vas clanek? Obavate se dlouhe cekaci doby na oponentsky posudek? Nemate zajistene financovani pro publikaci mnoha stranek ci barevnych obrazku? Nechcete ztracet prilis casu s formatovanim a formalni upravou Vasi vedy? Zapada Vase prace zapada do toho ci onoho casopisu? Reseni vsech problemu je vice nez snadne -- Journal of Universal Rejection -- neprestiznejsi, nejuniverzalnejsi, nejekologictejsi, nejlevnejsi, a hlavne absolutne bez-stresovy!

Hodne stesti vsem publikacim!

Animujeme zodiakální světlo nad Lančovem

Shrnutí našeho výjezdu do Lančova a detailní popis zpracování snímků pro animaci nebo galerii.

Zodiak

Při našem dalším veleúspěšném výjezdu jsme se vrátili na staré dobré místo u Lančova. V porovnání s výjezdem minulou středu je to naprosto temné místo. Kolem obzoru jen slabé čepičky na okolními vesničkami. Bohužel průhlednost nebyla ideální, takže Merkur se vyloženě ztrácel v zákalu u obzoru. Zodiak sám, ale vůbec nezklamal jak je vidět v galerii Zodiak 2011-03-29.

• Zodiak se nám zdál v jednu chvíli jasnější než Mléčná dráha (i když tedy zimní, která není nic moc).
• Hvězdokupy ve Vozkovi, Blížencích, Jesličky atd. vypalovaly.
• Ideální viditelnost se mě zdá do půl hodiny po nautickém soumraku (kdy už je dost tma, ale jasná část zodiaku ještě nezapadla).
• Zodiak je ve skutečnosti z našeho pohledu vidět nad Cornštejnem.

Jen tak pro zajímavost. Asi hodinku po našem příjezdu vzplál na obzoru silný plamen. Za chvilku následovali sirény a hasiči. Snad to nezpůsobilo zodiakální světlo. Společnost tentokrát byla stejná jako minulý rok u Nyklovic, doplněná o pana Janáčka a osobu s rybím okem. Byla to doufam taková malá satisfakce za minulý rok, kdy se nám výjezd zase tak moc nepodařil.

Animace

Tentokrát jsem snímal, bez přestávky, jeden snímek za druhým po 20 sekundách. Zde je postup, jak jsem vyráběl snímky v galerii Zodiak 2011-03-29 a dělal animaci.

Software

• Snímky v .CR2 převádím do "barevného" FITSu pomocí rawtranu.
• Škálování intensit, zmenšení a převedení do PNG pak pomocí fitspng.
• doplnění rámečku, popisky a uložení v JPG pomocí Imagemagicu
• animaci pak přes mencoder
• na uložení EXIF informací pak exiftool

Programy si lze zkompilovat, ale nejjednodušší instalace je stáhnutí Munipacku obsahujícího i rawtran a fitspng. Z instalační pakáží (pod GNU/Linuxem, *BSD nebo Mac OSX) pak je nutné přidat: dcraw (ten se dá opět snadno zkompilovat), Imagemagic a mencoder (mplayer).

Zpracování

V adresáři se snímky spustíme cyklus:

for A in *.CR2; do

B=${A%.CR2}

F=${B}.fits

P=${B}.png

J=${B}.jpg

rm -f $F

rawtran -t 2 -X "-f -w" -o $F $A

fitspng -f logistic -fl 200,5000 -fn 50,30 -s 4 -o $P $F

convert -bordercolor white -border 1x1 -bordercolor black -border 2x2 -background black -fill white -gravity SouthEast -splice 0x15 -pointsize 14 -annotate +7+0 "© Filip Hroch" -gravity SouthWest -annotate +7+0 $B -gravity South -annotate +0+0 "Zodiac YYYY-MM-DD" $P $J

done

• konstrukce A in *.CR2 říká, že do A se postupně nahradí všemi soubory odpovídající dané masce. Funkce je ideálně vidět na simulaci příkazu ls: for A in *; do echo $A; done
• trik s ${A%.CR2} odmaže z A koncovku. Opět je použití patrné z for A in *; do echo ${A%.CR2}; done
• F,P, a J naopak přidají koncovku příslušnou pro FITS, png a jpg
• konverze z CR2 do FITSu je přes rawtran. Parametr -t 2 ukládá barevný FITS v XYZ barevném prostoru (vhodném pro další zpracování). Parametry "-f -w" jsou předány přímo dcraw (rawtran je jen obal kolem něj) a udělají ze čtyř pixelů v barevné matici vedle sebe jeden barevný a vyváží bílou podle údajů daných digitálem.

Konverze z FITS to png s pomocí fitspng:

• -fl lineárně transformuje velký rozsah intenzit do intervalu 0 - 1. Na takto převedená data se pak aplikuje logistická funkce. První číslo udává úroveň černé. Druhým se pak odečtená intensita dělí a tedy udává zhruba úroveň bílé. Na odhad hodnot je ideální použití xmunipacku.
• -f je volí funkci, která nelineárně zdeformuje výše transformovaný interval. Mám vyzkoušeno, že zodiak ideálně vychází s volbou logistic. Temné části nejsou potlačené a zabírají velkou část intervalu intensit.
• -fn nastavuje volbu úroveň nočního vidění. Hodnoty menší než první číslo jsou přepočtené na citlivost lidského oka v noci. Nastavuji od oka, ale při solidní fotometrické kalibraci snímku by to mělo jít exaktněji.
• -s udává kolikrát je výsledný snímek zmenšený oproti originálu (celočíselně). Měřítko se přepočítává průměrováním hodnot v obrázku, aby se tak potlačil šum.
• výsledek je uložen do barevného prostoru sRGB ve kterém pracují naše levné LCD
• Orámování snímku a popisky pak pomocí Imagemagic. Vysvětlení parametrů je asi elementární a je podrobně popsáno na Usage stránkách.

Nakonec ještě přidávám do výsledných jpegů podrobnější informace o snímcích uložené v tzv. EXIF formátu: exiftool -tagsfromfile "%d%f.CR2" -r -ext jpg . (tečka na konci je podstatná)

Animace mencoderem

ls *.jpg > list (+ výběr vhodných obrázků)
mencoder "mf://@list" -mf fps=5 -o zodiac_XXX.avi -ovc lavc -lavcopts vcodec=mpeg4:vbitrate=800

Animace je uložená do běžného divx se mě zdá relativně nejkvalitnější. Mencoder umožňuje animaci přímo z png snímků bez ztrátové komprese, avšak výsledek je přehratelný pouze mplayerem.

Formátování tady na bloggeru je skutečně dost neprofesionální. Přikládám text v solidní textové podobě.

Zodiak nad Babylonem

Středa, naprosto beznadějně počasí, přes den cirry a cirro-straty řezané nízkými kumuly. K večeru se oblačnost nijak nerozpouští, nad západem to vypadá dost hustě. Přesto si s menší partičkou (já + Maceška, Fantom a FII) děláme menší výlet na sever od Brna do míst, kde by snad ještě mohly být zbytky tmy. Moc nedoufáme, že spatříme zodiak. Nicméně doufáme, že se nám snad podaří aspoň Sometem spatřit Merkura v oblačnosti. Avšak po odbočení z tahu na Svitavy v Černé hoře se dostáváme mimo civilizaci. Stmívá se, na obzoru to vypadá dobře, Fantom vidí Merkura (ha, ha, ha). Při jízdě v lese proříznou dálkové reflektory tmu a spatříme krvavé oči tyranosaurů. Naším cílem je rozhledna Babylon⤴ nad Korzárovem u Kunčiny Vsi u Bedřichova u Lysic. Pod rozhlednou je lampa ke sportovnímu areálu, takže tam ani nezajíždíme, ale rovnou odbočujeme na spojovací vedlejší silničku na Bedřichov. Zastavujeme na lokálním maximu (odkaz na mapku⤴) u pyramidového stohu slámy⤴ na jehož vrchol vzápětí FII vyleze. Hned vedle je zásoba hnoje. Přesto nám počasí přeje, Nad západem je čisto. Merkur vypaluje. Na první pohled je to jasná nápadná tečka. Jupiter se už ztrácí v mracích. Pohled z kopce nějakých 670 m n. m. na všechny světové strany je úchvatný. Prakticky neruší světla Korzárova. Západní obzor vyzívavě láká ke sledování potemňujícího obzoru a vystupujícího zodiaku. Ze začátku se sice ztrácí na jasném západním obzoru, avšak s časem je čím dál výraznější a, skutečně nápadný. Je velký rozplizlý a bez jakékoli struktury, avšak pravděpodobně nápadnější než Mléčná dráha. Krásně je například vidět temné místo v oblasti Oriona a Eridana, mezi zodiakem a Mléčnou drahou. Excelentní, slovy nepopsatelné. Můj osobní nejlepší zážitek se zodiakem. Fantom tvrdí, že v Chile je lepší⤴... :) Zdá se, že to je jedno z nejideálnějších míst na sledování zodiaku a západního obzoru vůbec. Jen nesmí vadit ostrý vítr, zima a že se občas někdo zastaví na pokec, co tam sledujeme...:)

Galerie⤴

Při zpracování jsem byl šokován kvalitou snímků z Canon EOS 60D. Bez šumu, brilantní barvy. Přesto jsem snímky zpracoval s nočním módem. Přepočítal jsem nízké intenzity z barev na zhruba lidské noční vidění. Efekt je pěkně vidět na prvních snímcích (například IMG_0493⤴), kdy je jasná část oblohy barevná, kdežto tmavší už jde do šedé. Na nočních snímcích jsou pak vidět červené světla vysílačů nebo veřejného osvětlení ačkoli obloha je v odstínech šedi (IMG_0554⤴). Snímky sice neobsahují kýčovité pastelové barvy se kterými se lze běžně setkat, avšak (podle mých kusých vzpomínek) dobře reprezentují to jak jsme to doopravdy viděli.

Animace⤴

Zvířetníkové světlo starověku

Vendelinus: Mistře, včera jsem se vracel domů dlouho po setmění a viděl jsem jasný kužel světla nad místem, kde zapadlo Slunce. Co to svítilo za horizontem?

Hippobellus: Můj kolega Aristarchos soudí, že to není pozemské světlo. Vydal se totiž za ním do neznámých dálav a kužel, který jsi spatřil, se neměnil ani po mnoha dnech putování. Dokonce ani nedozírné moře na západě, které jej zastavilo, nedalo jiný vzhled tomuto světlu.

Galerie ⤴

Vendelinus: A Vy sám jste někdy tento kužel světla spatřil?

Hippobellus: Ano synu. Na jaře, kdy bývá tento kužel nejlépe vidět po západu Slunce, se občas vydávám do míst daleko od světel Athén. Pak mohu obdivovat jeho zvláštní jas. Vystoupíš-li vysoko do hor, na dohled od Olympu můžeš spatřit jak se tento kužel vine jako tenká tužka přes celou oblohu.

Vendelinus: Mistře, a kam bych se měl dívat, abych jej také spatřil?

Hippobellus: Stužka sleduje zvířetníková (pozn. překladatele: zodiakální) souhvězdí. Proto mu také často lidé říkají zvířetníkové světlo.

Metius: Mistře, a jakou souvislost má toto světlo se zvířetníkem?

Hippobellus: Nikdo neví proč je světlo v těchto souhvězdích. Nepovažuji ale za náhodu, že se bludice pohybují v tomto světle. Nelze vyloučit, že je světlo pozůstatkem svitu jasných bludic na nebeské báni.

Selenia: Je stužka zvířetníkového světla všude stejně široká?

Hippobellus: Není dcero. Stužka se postupně zužuje do určitého místa a pak zase rozšiřuje. Navíc se toto nejužší místo po obloze pohybuje. Z večera je nad východem, kolem půlnoci pak nad jihem.

Selenia: Mistře, já jsem jej dosud nespatřila, můžete jej k něčemu známému připodobnit?

Hippobellus: Selenia, toto světlo má zcela zvláštní vzhled nepodobný čemukoli co znám. Je slabé, rozsáhlé a bez ostrých okrajů. Jakoby mléko z Héřina prsu nevytrysklo na oblohu, ale usadilo se jako mlha v obrovském nebeském údolí.

Vendelinus: Mistře slyšel jsem, že ve zvířetníkových souhvězdích je i Slunce, jen nejsou vidět ve dne kvůli tomu, že naše oči jsou zvyklé na denní jas.

Hippobellus: To je zajisté velmi rozmarný názor. Zcela nepochybně to tak není neboť by jasné Slunce svým jasem sežehlo slabé stálice i bludice, které by na své cestě potkalo, a my bychom měli naprosto temnou oblohu. Ale kdyby to tak bylo, mohlo by zvířetníkové světlo být pozůstatkem po slunečním svitu.

Metius: Mistře, mohli by jsme někdy sledovat zvířetníkové světlo s vámi?

Hippobellus: Budu velmi rád, když vyrazíme sledovat světlo společně a budeme diskutovat o otázkách s ním spojených. Bojím se že by v době vaší plnoletosti mohly být Athény nasvětlené tak mocně, že v jejich odlescích už nebudeme schopni zvířetníkové světlo vůbec spatřit.

Animace ⤴

Selenia: A co k tomu budeme potřebovat?

Hippobellus: Jen teplé ovčí kožešiny.

Vendelinus: A kam se vydáme?

Hippobellus: Vyrazíme do Bohy zapomenuté oblasti v Kelty řídce osídlené oblasti u osady Lančov⤴.

Metius: Daleko od Athén, pravda?

Hippobellus: Žádný strach synu, mám vlastní vůz. Taktéž naše vznešené kolegyně a naši vznešení kolegové ve svých vozech by tam s námi rádi vyrazili.

Metius: Pojedou tedy s námi i naši kolegové?

Hippobellus: Velmi rád bych, aby jeli. Musí se mi ale předem přihlásit a moje holubí hejno je pak bude pomocí krátkých zpráv na svitcích svolávat.

Vendelinus: Jak dlouho budeme zvířetníkové světlo sledovat?

Hippobellus: Nejlepší viditelnost je v průběhu asi II / XXII denního slunečního cyklu po západu Slunce. Do Athén se vrátíme ještě před půlnocí.

Selenia: Jak dlouho před západem Slunce se vydáme na cestu?

Hippobellus: Nejpozději I / XXII slunečního cyklu před západem Slunce odjedeme vybaveni Jakubovými holemi a astroláby od naší observatoře nad pastvinami skotu.

Metius: V jakém období plánujete světlo sledovat?

Hippobellus: To je dáno především Měsícem, který svým rušivým světlem přezařuje slabé zvířetníkové světlo. Moje výpočty mluví o období od XXI. března (pozn. překladatele: march) do IV. dubna (pozn. překladatele: april) v roce MMXI po narození Krista.

Vendelinus: Můžeme sledovat i něco jiného?

Hippobellus: Zajisté! Úplné nebeské divadlo. Těsně po západu Slunce se v jeho záři vyloupne Merkur s Jupiterem. Pod temnou oblohou pak vyniknou jarní extra-galaktické mlhoviny nebo samotná Mléčná dráha.

Metius: Záleží na počasí?

Hippobellus: Počasí je pro nás rozhodující. Vyrazíme pouze v případě velmi pěkného počasí a za ideální viditelnosti.

Selenia: Není sledování zvířetníkového světla nebezpečné?

Hippobellus: Bojíš se divokých zvířat, dcero?

(Theophilos, Dialogy o filozofii - Pars II. Magister et scolasticus, datováno přibližně sedm desítek let před Kristem)

Novinky z vyškovské hvězdárny: únor 2011

Zpráva o optickém centrování dalekohledu, justování souřadnic a testovacích snímcích.

Do Vyškova jsme vyrazili dva nádherné večery 7. (Barča + Fantom) a 9. (JM) února 2011. První den jsme udělali kalibrační sérii na sklon dalekohledu na poledníku, pořídily dvě série barevných snímků pro Krabí mlhovinu a Eskimáka. Zároveň to byla první větší série pro nový Canon D60 (snímky nic moc) a pořizování dokumentace pro manuál obsluhy (bude publikován v brzké budoucnosti).

Druhý den jsme pak s JM opravdu justovali. Ještě za světla JM opticky scentroval dalekohledy a pak jsme snímaly několik sérií: opět poblíž poledníku to byla periodická chyba, nad západem M33 a nad východem M65 na test sklonu montáže. Přitom jsem udělal několik opravdu dlouhých expozic D60. JM scentroval 11 cm dalekohled sloužící jako hledáček a především dotáhnul filtry a ostření, které se otáčely kolem osy - to byl pravděpodobně problém při našem listopadovém měření. Musí se také kontrolovat zafixování otáčení tubusu kolem optické osy.

Veškeré měření se odehrávalo na 40 cm dalekohledu s kamerou ST-7XME.

Periodická chyba

Periodická chyba (periodic error - PE) vzniká v soukolí montáže (třeba mount_errors) a způsobuje, že při zapnutém hodinovém stroji se objekt periodicky posouvá doprava a doleva (podél rektascenze) a naopak v zorném poli. Při delší expozici pak hvězdy vypadají jako čárky. Amplituda by měla být co nejmenší. Měření se provádí tak, že se prostě exponuje s co nejkratší expozicí vhodné pole po dlouhou dobu a sleduje se časová závislost souřadnice podél rektascenze (obvykle horizontální souřadnice).

Závislost periodické chyby na čase. Na vodorovné ose je časový interval od prvního snímku. Na svislé pak úhlová vzdálenost v rektascenzi relativně oproti prvnímu snímku. Horní křivka je rozdíl v poloze astrometrického středu snímku, spodní pak náhodně vybrané hvězdy (SVG verze).

Vezmeme-li si náhodně dva vrcholky na křivce: 1130 a 2390 dostáváme pro 7 opakování periodu 180 sec. Tedy skoro přesně 3 minuty odpovídající jedné otočce šneku v soukolí montáže. Skok v křivce kolem času 666 sekund nelze pravděpodobně vysvětlit v rámci současné vědy.

Na grafu je také vidět trend složený s periodickou chybou. Může to být způsobené jednak nepřesným ustavením dalekohledu nebo nepřesným hodinovým strojem - otáčí se rychleji nebo pomaleji než Země (obloha).

Jak je vidět, poloha středu i hvězdy spolu velmi pěkně korelují. Původně jsem očekával, že astrometrické řešení bude výrazně přesnější, avšak špatný výběr pole s jen pár hvězdami vedl na přesnost jen asi 0.3" (0.6 pixelu), která je srovnatelná nebo horší než přesnost centroidu hvězdy.

Pole na kterém bylo prováděno měření periodické chyby a sklonu kolem meridiánu. Střed má v ICRS souřadnice 83.3804°, -6.8454°. Odstrašující příklad hvězdného pole nevhodného k našim účelům.

Jen tak pro zajímavost. Na astrometrii jsem potřeboval znát přibližné souřadnice snímku. Samozřejmě dalekohled nebyl zkalibrovaný a údaj v hlavičce a ještě moje ručně zapsané souřadnice nesouhlasily. Po asi 4 hodinách hledání snímků v Palomaru, nainstalování Cartes du Ceil včetně asi gigového, ale přesto ořezaného, UCAC3 katalogu a ztraceného večera mě napadlo využít snímky z rybího oka (viz dále) na alespoň otestování pozice. Identifikace M 65 a následné hledání v Orionu pak problém během pár minut vyřešilo. Pozice byla samozřejmě úplně jiná, ale vzájemně, na snímcích z rybího oka, seděla skoro na pixel.

Ustavení montáže

Ustavení montáže se provádí proto, aby osa montáže směřovala přesně k severnímu pólu a stačilo pak otáčet dalekohled jen v jedné ose a vyrovnávat tak otáčení zeměkoule - denní pohyb. Měří se sledováním libovolného objektu, který by u přesně ustavené montáže neměl putovat po zorném poli vertikálně. Tedy pokud se po dlouhé době nějaká hvězda pohybuje vertikálně je to neklamný projev špatného ustavení.

Pokud se pozoruje přes CCD pak musí být zároveň přesně otočená kamera. Proto je výhodně (kromě statistických důvodů) raději měřit zdánlivý objekt ‒ střed snímku ‒ na jehož polohu nemá natočení kamery žádný vliv. Z tohoto hlediska byl snímek nad jihem vybraný zcela nevhodně protože má jen pár hvězd a žádná vhodná není ve středu.

Pohyb hvězd v deklinaci během nepointované expozice. Na vodorovné ose je časový interval od prvního snímku. Na svislé pak úhlová vzdálenost v deklinaci relativně oproti prvnímu snímku pro astrometrické středy. Červená křivka je měřená nad jihem (pod pásem Oriona), zelená lehce po průchodu meridiánem, azurová v oblasti Mlhoviny v trojúhelníku (M33) a modrá v oblasti M65 ve Lvu. V ideálním případě ustavení montáže by měly být všechny vodorovně (SVG verze).

Celooblohové snímky

Všechny snímky z Canonu D 60 byly převedeny z instrumentálních barev do XYZ barevného prostoru. Globálně škálovány intensity (asinh a logistická funkce). Barva pozadí byla potlačena použitím aproximace lidského nočního vidění. Výsledek je uložen do sRGB.

Okolí pólu. Canon D60 + rybí oko 17 mm. 2011-02-09, 31 min. ISO 100. Pevný stativ.

Orion. Canon D60 + rybí oko 17 mm. 2011-02-09, 40 min. ISO 100. Na hřbetu 40 cm dalekohledu.

M 33 nad západem. Canon D60 + rybí oko 17 mm. 2011-02-09, 21 min. ISO 100. Na hřbetu 40 cm dalekohledu.

M 65 nad východem. Canon D60 + rybí oko 17 mm. 2011-02-09, 28 min. ISO 100. Na hřbetu 40 cm dalekohledu.

Poslední tři expozice byly pořízeny paralelně s příslušnými sériemi.

Snímky z 40 cm dalekohledu

Barevné snímky byly pořízeny v Johnsonově BVR filtrech. Následně byly snímky převedeny do XYZ. Globálně škálovány intenzity, pozadí odbarveno aproximací nočního vidění a uloženo v sRGB. Barvy by tak měly zhruba odpovídat tomu, jak by je vidělo lidské oko dostatečně výkonným přístrojem.

Krabí mlhovina. 2011-02-07, 3x20 min v Johnson BVR, snímek před optickým centrováním (starší snímek z 60ky v Brně).

Eskimák. 2011-02-07, 3x6 min v Johnson BVR, snímek před optickým centrováním.

M 33. 2011-02-09, 20 min v Johnson R. Po optickém centrování.

M 65. 2011-02-09 26 min v Johnson R. Po optickém centrování.

Závěry a doporučení

• Snímky velikosti poštovní známky nejsou ideální ani na barevné snímky ani na přesnou astrometrii.
• Astrometrii pro ustaveni a periodickou chybu je vhodné dělat na hustém poli, kde je velké množství hvězd a kde je možné udělat přesnou astrometrii. Ideálně se známým objektem kvůli identifikaci a souřadnicím.
• Měřítko při biningu 2x2 je 2.1680 ± 0.0001 "/pix, ohnisková vzdálenost tak vychází na 1712.5 +- 0.1 mm.
• Natočení kamery bylo menší než stupeň (dokonce pouhých 0.1° !). Kamera se totiž musí nasazovat tak aby její spodní vodorovná hrana byla v dokonalém paralelním zákrytu s tubusem. Na tubusu jsme zároveň udělali risku (v horní části), aby se definovalo správné otočení.
• Grafy ustavení a periodické chyby by bylo velmi názorné a pěkné znázornit pomocí animace. Plánuji udělat na snímcích s větším rozlišením.
• Poloha dalekohledu podle mapy.cz: 17°01'20.6" E, 49°17'01.4" N.
• Bylo by nanejvýš vhodné provést barevnou kalibraci. Tedy nalézt vztah mezi instrumentálními a standardními filtry. Jednak měřením kalibračního pole, dále zjištěním spektrálních průběhů (propustností) filtrů. Vzájemně by to mělo sedět, avšak Janis to před lety v Brně nesedělo vůbec a to ani vzájemně. To je velká záhada, která by se mohla pod temnou vyškovskou oblohou vyřešit.

Kdo s kym

Map of scientific collaboration between researchers by Olivier H. Beauchesne

Zajimavy zpusob vizualizace zajimave informace -- linky mapuji vedeckou spolupraci mezi danymi misty. Jako vstupni data byly pouzity vybrane databaze vedeckych publikaci. Jasnost linky je umerna logaritmu poctu spolecne publikovanych praci danych dvou mist a logaritmu jejich vzdalenosti. Podrobnejsi popis mapovani najdete v citovanem postu, ktery doporucuji si precist vcetne diskuze. V te se mimojine nachazi link na dalsi zajimavy post Scientific collaboration in Europe and Czech Republic mapped (by bzzzwa) podrobneji rozebirajici pozici CR.

Brazil to Join ESO

Uz najakou dobu se o tom susklo. A tesne pred koncem roku se to skutecne stalo --- Brazile se stala celkove 15. a zaroven prvni ne-evropskou clenskou zemi Evropske Jizni Observatore (European Southern Observatory -- ESO) -- oficialni verejne prohlaseni ESO.

Order and Progress

XSPEC

... je balík na fitovanie spektier vo vysokých energiách (alternatívou k nemu môže byť napr. spex, ale o ňom možno až dakedy nabudúce) a tiež sme o ňom hovorili na brainstormingu. Tu je nejaký stručný prehľad toho, čo sa hovorilo. Opäť najlepším zdrojom informácií je manuál. XSPEC samotný má v sebe mocný príkaz help.

XSEPC> help plot
XSPEC> help model apec

Prvvý príklad vypíše nápovedu k príkazu plot (duh!), druhý odhalí, čo presne popisuje model apec, aké sú jeho parametre a podobne.

Inštalácia

XSPEC je súčasťou HEASoftu, návod je teda tu.

Monkeying around, data

S XSPECom si, ako s mnohými inými, dopisujeme v príkazovom riadku, čo je cool lebo sa dajú jednoducho vyrábať fitovacie skripty. Balík pozná obrovské množstvo príkazov, výhodou je aj to, že stačí napísať prvých pár znakov, aby sa príkaz dal interpretovať (napr. namiesto setplot energy stačí setp e).

Spektrá do XSPECu zadávame príkazom

XSPEC> data meno_spektra

Často ale používame viac spektrier naraz, v tom prípade ich treba roztriediť do skupín - tie rozlišujeme pomocou čísiel oddelených dvojbodkou, prvé označuje data set (spektrá budú fitnuté rovnakým modelom, druhé plot set. V praxi teda

XSPEC> da 1:1 spektrum1 1:2 spektrum2 2:3 spektrum3

kde prvé dve spektrá popisuje model s rovnakými parapetrami, pre tretie sa parametre menia.

FITS súbor so spektrom by mal v headeri mať nastavené keywords BACKFILE, RESPFILE a ANCRFILE, aby si tieto súbory vedel XSPEC načítať spolu so spektrom. V prípade, že tam vôbec nie sú, odmietne spoluprácu úplne, ak sú nastavené na "none", treba súbory načítať príkazmi backgrnd, response a arf, ktoré sa k danému spektru priradia pomocou rovnakých číselných identifikátorov ako pri načítavaní spektier.

V ďalšom kroku treba vybrať časti spektra, ktoré chceme fitovať (vo veľmi vysokých alebo veľmi nízkych energiách nemusí byť kalibrácia detektoru úplne istá a podobne). Na toto slúžia príkazy ignore a notice.

XSPEC> ig bad
XSPEC> ig 1:12-27
XSPEC> no *:**-0.4
XSPEC> ig 2:7.-**

V prvom príklade ignorujeme všetky časti spektra označené ako bad. V ostatných označuje číslo pred dvojbodkou data sety (hviezdička znamená všetky data sety). Za dvojbodkou je určený interval - celé čísla XSPEC interpretuje ako channely, reálne sú energie v keV. ** znamenajú "kam to až ide", čiže najvyššiu/najnižšiu možnú energiu/channel.

Monkeying around, model

Spektrum modelujeme príkazom model. XSPEC obsahuje množstvo rôznych modelov (vypísať sa dajú spustením model bez parametrov), ktoré sú rozdelené do niekoľkých kategórií - aditívne, multiplikatívne atď. Model sa definuje pohodlným spôsobom analogickým k zápisu rovnice. Príkladom môže byť model známeho objektu MCG-6-30-15 (AGN s relativisticky rozšírenou čiarou železa vo vnútornej časti akrečného disku). Jeho spektrum obsahuje aditívne prvky - blackbody zložku (bbody), powerlaw (powerlaw) a čiaru s Laorovým profilom (laor), to celé, z dôvodu, že žiarenie na ceste k nám prechádza prostredím s absorpciou, prenásobené absorpčnou zložkou (phabs). Zápis modelu potom vyzerá

XSPEC> mo phabs*(bbody+po+laor)

XSPEC sa ďalej spýta na prvotné odhady hodnôt parametrov a to toľkokrát, koľko máme data setov. Parametre môžeme určiť niekoľkými číslami oddelenými čiarkami (odhad hodnoty, veľkosť kroku pri iterácií, maximálna a minimálna hodnota a podobne). V prípade, že chceme ponechať parametru defautlnú hodnotu, píšeme namiesto čísla /, ak chceme defaultné hodnoty pre všetky parametre od aktuálneho ďalej, píšeme /*.

Po zadaní prvotných odhadov XSPEC vypíše tabuľku s modelom a tiež hodnotu štatistiky, ktorá popisuje, ako dobre model popisuje spektrum. Parametre môžu mať rozne vlastnosti. V ďalšom celé čísla pomenovávajú jednotlivé parametre, reálne čísla sú konštanty. Parametre možno fixovať na danej hodnote, ktorá sa pri fitovaní nebede meniť (freeze 3 zafixuje parameter č.3) a opäť uvoľňovať (thaw). Môžeme im priraďovať nové hodoty a taktiež ich medzi sebou zväzovať a rozväzovať.

XSPEC> newpar 4 1.5
XSPEC> newpar 5 = 0.75*4
XSPEC> untie 5
XSPEC> newpar 10 1e-3,-1

V prvom príklade priradíme parametru 4 novú hodotu. Parameter 5 k nemu následne uviažeme s tým, že bude mať hodnotu troch štvrtím parametru 4, čo sa berie do úvahy aj pri fitovaní. V teťom príklade sme si to rozmysleli a parameter 5 opäť osamostatnili. Posledný príklad ukazuje, ako v jednom kroku dať parametru novú hodnotu a zároveň ho zafixovať (v princípe by sme miesto -1 mohli použíť akékoľvek záporné číslo).

S týmto všetkým sa môžeme pustiť do fitovania. Existuje niekoľko typov štatistík, ktoré pri tom môžeme použiť, medzi ktorými prepíname príkazom statistic. Pre zdroje s nízkou povrchovou jasnosťou (plošné zdroje) dáva C-štatistika lepšie výsledky. Ak je v spektre dôležité aj chemické zloženie pozorovaného porstredia, ktoré môžeme prirovnávať k slnečnému, dá sa príkazom abund prepínať medzi jednotlivými modelmi slnečného zloženia. Samotné fitovanie spustíme príkazom

XSPEC> fit

(dajú sa k nemu pridať aj nejaké parametre). Defaultné nastavenie sa po každých 10 iteráciách spýta, či má pokračovať, tohto sa dá zbaviť príkazom query yes, po ktorom si na všetečné otázky XSPEC odpovie sám. Chyby nafitovaných parametrov uvedené v tabuľke modelu sú len orientačné, spočíta ich príkaz error, ktorému je dobré zadať level of confidence (v sigma) a nevyhnutné zadať, ktoré parametre nás zaujímajú. Čiže

XSPEC> err 1. 3,4,6

spočíta 1 sigma chyby pre parametre 3,4 a 6.

Mokneying around, plot

Príkazy na vykresľovanie v XSPECu pochádzajú z balíka PGPLOT. Nastavené parametre obrázkov sa zachovávajú až kým nie sú zmenené, to znamená, že ak graf nakreslíte nejakým šialeným príkazom, stačí pri jeho prekreslení napísať plot a všetky šialené parametre sa zachovajú.

Príklady:

XSPEC> cpd /xw
XSPEC> setp e
XSPEC> pl ld res
XSPEC> pl

Na začiatok treba nastaviť, kam sa má obrázok kresiť. Slúži na to príkaz cpd (change plot device), /xw je pre XWindows, /cps kreslí to postscript súboru (pred lomeno sa dá napísať meno output súboru, cpd mojespektrum.ps/cps). setplot udáva vlastnosti obrázku, e je pre energy, čiže miesto channelov bude xová os v energiách. pl ld res hovorí PGPLOTU, že má kresliť v log-log a v spodnom paneli obrázku vykresliť reziduá (rozdiel dát a modelu). Posledný pl urobí presne to, čo príkaz o riadok vyššie, ale už nemusíme písať parametre.

Monkeying around, zvyšok

Na záver niekoľko technických poznámok. Všetko, čo do sa do XSPECu napíše sa dá uložiť do logu príkazom log meno_logu, logovanie sa vypína log none. Príkazom show vieme zobraziť rôzne informácie - paramtere modelu (sho pa), voľné parametre (sho fre) a podobne. Ukladanie modelu je možné pomocou save model.

Funguje to aj naopak - do XSPEC vieme čítať príkazy, modely atď z textových súborov. XSPEC má rád súbory s koncovkou .xcm, samotné čítanie funguje pomocou @

XSPEC> @subor.xcm

Conclusion

Toľko stučný úvod do XSPECu, opäť sú otázky a komentáre vítané. Príkazy pri ich prvom objavení som sa snažil písať v ich celej forme, no ďalej som používal skrátené verzie - verím, že to nebolo veľmi mätúce :P

XMM-SAS

(...hlavne pre tých, čo to v pondelok nedali na brainstorming ale aj všetkym ostatným, ktorým to mohlo v pondelok pripadať trochu zmätené...)

XMM-SAS (XMM-Newton Science Analysis System) je balík procedúr a kadečoho iného, čo nám pomáha odhaľovať tajomstvá oblohy tak, ako ich vidí XMM-Newton. Všetko, čo tu píšem, je v tej či onej podobe nájditeľné na XMM-Newton stránkach, v kadejakých manuáloch a tak, ten najužitočnejší je tu. Dôležité je uvedomiť si, že analýza XMM dát, ktorú som robil sa venovala plošným zdrojom (ako sa preloží extended source?) a tá funguje trochu inak ako analýza bodových zdrojov - oveľa väčší dôraz sa kladie na modelovanie pozadia (ktoré plošný zdroj so slabou plošnou jasnosťou oveľa viac ovplyvňuje) a odpadajú problémy ako napríklad pileup a podobne. Preto treba pri vlastnej analýze byť na pozore.

Inštalácia

...vyžaduje predinštalovaný sofrware a umiestnenie (nalinkovanie) perlových bináriek tam, kde ich software očakáva, inak je pomerne jednoduchá a priamočiara (teda len do chvíle, keď sa rozhodnete SAS sami skompilovať, čo nie je až tak triviálne a samotní tvorcovia od toho tak trochu odrádzajú). Existuje niekoľko predkompilovaných verzií, treba si len vybrať svoju najobľúbenejšiu a stiahnuť . Inštalácia samotná sa skladá z dvoch krokov - stiahnutý archív treba rozbaliť,

$ tar xvf "meno_archívu"

a spustiť

$ ./install.sh

Nakoniec treba zadefinovať nejaké premenné, o čo sa stará skript, ktorý treba nasourcovať pred každým spustením (napr. pridaním kódu do .bashrc).

$ . /cesta/xmmsas_20100423_1801/setsas.sh

Detaily inštalácie sú detailne tu.

Kalibračné data, ktoré sú k analýze tiež nevyhnutné, sú stiahnuteľné tu alebo najrýchlejšie pomocou príklazu

$ rsync -v -a --delete --delete-after --force --include='*.CCF' --exclude='*/' xmm.esac.esa.int::XMM_RED_CCF /ccf/

kde posledné /ccf/ treba nahradiť adresárom, kde chceme súbory uložiť. SAS sa o nich dozvie pomocou premennej SAS_CCFPATH, ktorú nastavíme ručne tak, aby naň ukazovala.

XMM-Newton

...má na svojej palube niekoľko inštrumentov, OM (Optical Monitor) ani RGS1 a RGS2 (Reflective Grating Spectrometer) nás v tejto chvíli nebudú zaujímať. Sústrediť sa budeme na kameru s ultimátnym menom EPIC (European Photon Imaging Camera) a jej tri detektory, MOS1, MOS2 a pn.

Monkeying around, initialization

Dáta pre analýzu sú dostupné na XSA stránkach, kde nájdeme niekoľko ciest, ako ich stiahnuť. Vo výsledku sa nám v počítači objaví jeden alebo viac archívov typu xxxxxxxxxx.tar.gz nazvaných podľa identifikátora pozorovania (ObsID). Po jeho kompletnom rozbalení (samotný archív v sebe skrýva ešte jeden .TAR, bacha na to), najlepšie do samostatného adresára, aby sme si nepomiešali surové dáta s výsledkami - napr. adresár s názvom odf - definujeme premennú SAS_ODF, ktorá ukazuje práve na tento adresár

$ export SAS_ODF=/cesta/odf/

Teraz možeme spustiť

$ cifbuild

ktorý vytvorí súbor ccf.cif (Current Calibration File). Najlepšie je spustiť ho priamo v odf/ adresári. Na ccf.cif ukazuje ďalšia premenná

$ export SAS_CCF=/cesta/ccf.cif 

(napr. $ export SAS_CCF=$SAS_ODF/ccf.cif, ak to robíme podľa toho, čo píšem vyššie). Nakoniec spustíme

$ odfingest

ktorý prekope celé pozorovanie a zapíše, čo všetko obsahuje, do .SAS súboru. Pomocou tohto súboru sa ostatné procedúry orientujú v pozorovaní a ak ho nenájdu, budú toho názoru, že pozorovanie neobsahuje žiadne dáta.

Monkeying around, data products

Teraz sme pripravení z pozorovania vytiahnuť najsurovejšie eventfily, teda súbory so všetkým, čo jednotlivé detektory napozorovali. Na tomto mieste je dobré si - opäť z dôvodu zachovania poriadku - vytvoriť podadresáre pre každý detektor.

$ mkdir mos
$ mkdir pn

V adresári mos/ teda spustíme

$ emchain

(bez parametrov). V adresári sme týmto vytvorili veľa obskurne nazvaných súborov, pre nás najdôležitejšie sú *M1*MIEVLI* a *M2*MIEVLI*, ktoré si môžeme poyrieť napr v ds9.Pre pn sa o niečo podobné stará

$ epchain

no treba si dávať pozor - pri rôznych pozorovaniach zaznamenáva pn detektor určitý zlomok OOT (Out Of Time) eventov, ktoré treba od pozorovania odčítať. Tu je treba pozrieť sa do SAS a tiež epchain manuálov pre správne parametre a spôsoby odčítania. Jedným zo spôsobov odčítania je použitie utility farith z heasoftu.

Monkeying around, filtering

Vysoká obežná dráha XMM-Newtona spôsobuje, že detektory sú ovplyvňované slnečným vetrom. Detaily o konkrétnych časticiach sú v manuáloch, pre nás je teraz podstatné, že signál zo slnečného vetra nevieme rozumne oddeliť od pozorovania a musíme sa zbaviť časových intervalov, kedy bolo slnečné pozadie zvýšené. Čiernou skrinkou na celý proces sú procedúry

$ mos-filter
$ pn-filter

no tieto veci sa dajú robiť ručne.

Po prvýkrát sa stretneme s procedúrou evselect, ktorá slúži na prehľadávanie a výber eventfilov. Existuje nekonečne veľa parametrov, ktoré táto procedúra pozná, preto stojí za to zoznámiť sa s manuálom. V tomto prípade chceme urobiť svetelnú krivku vo vysokých energiách s nejakým rozumným zbinovaním času. Pre MOS detektory je to najlepšie nejak takto

$ evselect table=meno_eventfilu withrateset=yes rateset=meno_sv_krivky timecolumn=TIME \
timebinsize=100 maketimecolumn=yes \
expression='#XMMEA_EM && (PI in [10000:12000]) && (PATTERN<=12)'

expression udáva charakteristiky eventov, čo nás zaujímajú. #XMMEA_EM vyberá len good eventy, PI určuje interval energii v eV, PATTERN určuje, aké typy eventov sa majú brať do úvahy (fotóny môžu na detektore vytvoriť rôzne obrazce - nie je to limitované na jeden fotón/jeden pixel - pričom kalibrované sú všetky po 12ty). Pre pn použijeme analogický príkaz, binovanie bude ale nižšie (pokus-omyl), v expression bude XMMEA_EP, energia 10-14keV a pattern len po 4.

Svetelná krivka sa dá zobraziť napr. v fplote.

Filtrovanie samotné prebieha určením GTI (Good Time Intervals), teda časových intervalov, ktoré chceme používať. Procedúra tabgtigen vie vyrobiť GTI súbor, ktorý môžeme použit v evselecte. Príkaz vyzerá

$ tabgtigen table=meno_sv_krivky gtiset=meno_gti_súboru \
expression=COUNTS.gt.0.909262.and.COUNTS.lt.23

pričom spodnú a hornú hranicu v expression môžeme určite viacerými spôsobmi. Jednoduchší ale menej vedecký spôsob je stanoviť hodnotu priamo zo svetelnej krivky tak, aby približne konštantné pozadie zostalo zachované ale flary zmizli. Pomocou procedúry fhisto ale tiež vieme zostrojiť zo svetelnej krivky histogram

$ fhisto meno_sv_krivky meno_histogramu COUNTS 1

Pokiaľ sme použili správnu veľkosť časových binov pri zosrojovaní sv. krivky, mali by sme dostať Poissonovské rozloženie. Toto môžeme s prižmúrením oka preložiť Gaussovou krivkou (v fplote príkaz mo gaus) a brať do úvahy napr. úseky s pozadím plusmínus 3 sigma. Samotné filtrovanie pomocou evselect potom vyzerá

$ evselect table=meno_eventfilu withfilteredset=true destruct=yes keepfilteroutput=true \
expression="GTI(meno_gti,TIME)" filteredset=filtrovany_evetfile

Po tomto všetkom treba rovnako odfiltrovať úseky s vysokým pozadím v nízkych energiách 0.3-1keV.

Monkeying around, spectra

S odfiltrovanými eventfilami môžeme konečne začať robiť nejakú vedu. evselect nám môže vytvoriť obrázky (withimageset=true) a podobne, nás ale budú zaujímať spektrá.

Na začiatok je dobré uvedomiť si, spektrum čoho vlastne chceme robiť. Najčastejšie asi pôjde o nejaký bodový zdroj (AGN, supernova,...), no môže tak isto ísť o horúci plyn ICM v kopách galaxií prípadne niečo úplne iné (spektrá z rôznych častí jednej galaxie a pod.). eveselectom musíme teda správne vybrať eventy z eventfilu. Manuál popisuje pomerne značné množstvo vecí, ktoré sa dajú napísať do expression - môžeme vykrajovať kruh, anulus, obdĺžnik a podobne, môžeme vykrajovať všetko okrem daného kruhu, náš útvar môžeme určovať v rôznych druhoch súradníc. V tomto prípade sa teda všeobecne nedá napísať nič a závisí na konkrétnom prípade. Podstatnou poznámkou ale je, že pomocou ewavelet vieme v pozorovaní vyhľadať bodové zdroje.

Predpokladajme teda, že náš eventfile už obsahuje iba dáta, ktoré nás zaujímajú. Pre samotnú spektrálnu analýzu potrebujeme 4 súbory - samotné spektrum, spektrum pozadia, response maticu (RMF) a anciliary response file (ARF).

Spektrum vyrábame pomocou evselect s parametrom withspectrumset=true, teda napr.

$ evselect table=meno_eventfilu withspectrumset=true withspecranges=true \
energycolumn=PI specchannelmin=0 specchannelmax=11999 spectralbinsize=15 \
updateexposure=yes spectrumset=meno_spektra \
expression="(FLAG==0) && (PATTERN<=12) \   && (PI in [300:12000])"

pre MOS a analogicky pre pn (specchannnelmax=20479, PATTERN<=4, PI in [300:14000]).

Spektrum pozadia je špecifické pre daný problém. Pre bodové zdroje stačí vyrobiť spektrum z inej časti detektora a označiť ho ako pozadie, pre plošné zdroje to už ale také jednoduché nie je - dá sa vyrobiť naškálovaním closed-filter observations (niečo ako dark framy) prípadne z oblastí čipu ležiacixh mimo field of view.

Response matica hovorí, ako sa channely (charakteristika eventov, ktoré vyjdu z detektoru) prekladajú do energií. Vyrába sa procedúrou rmfgen, ktorá potrebuje detektorovú mapu. Je to jednoducho obrázok v detektorových súradniciach, ktorý vyrobíme pomocou evselect s withimageset=true xcolumn=DETX ycolumn=DETY, zvyšné parametre obdobne ako pri normálnej výrobe obrázku. Response maticu potom vytvoríme poocou

$ rmfgen spectrumset=meno_spektra rmfset=meno_rmf detmaptype=dataset \
detmaparray=meno_detektorovej_mapy extendedsource=yes \
badpixlocation=povodny_eventfile

Ak sa nejedná o plošný zdroj, treba upraviť príslušný parameter.

Anciliary response file udáva efektívnu plochu detektoru pre rôzne energie. Vyrába sa pomocou arfgen.

$ arfgen spectrumset=meno_spektra arfset=meno_arf \
withrmfset=yes rmfset=meno_rmf \
extendedsource=yes badpixlocation=meno_eventfile \
detmaptype=dataset detmaparray=meno_detektorovej_mapy

Pre neplošné zdroje treba znovu upraviť príslušný parameter.

Úplne nakoniec je vhodné upraviť header hlavného spektra a do keywords BACKFILE, RESPFILE a ANCRFILE zapísať príslušné súbory. Procedúrou grppha je tiež vhodné zoskupinovať spektrum tak, aby v kažom channeli bol aspoň jeden count - fitovacie programy ako XSPEC to majú hrozne rady :)

Celkom nakoniec je dobré spomenúť ďalšie čierne skrinky, tieto sú ale určené pre plošné zdroje. Procedúry mos-spectra, mos_back, pn-spectra a pn_back, podrobne popísané v cookbooku od Steva Snowdena, vytvoria spektrá, vymodelujú spektrá pozadia, vytvoria RMF a ARF a obrázky sami od seba.

Conclusion

Týchto pár poznámok si nerobí nárok na úplnosť ale niekomu môže pomôcť. V najbližšom čase by som rád urobil niečo podobné pre XSPEC, tým pádom by sme tu mali všetko, čo som hovoril na brainstormingu. Otázky a komentáre sú samozrejme vítané.

40. výročí vyškovské hvězdárny

V pátek 6. listopadu 2010 se uskutečnil slavnostní večer ku příležitosti čtyřicátého výročí otevření vyškovské hvězdárny. Zároveň proběhlo znovu otevření hvězdárny po rekonstrukci, která probíhala tento a minulý rok. Měl jsem to štěstí, že jsem byl mezi pozvanými osobami, které mohli na hvězdárnu zavítat v předvečer slavnostního otevření (oznámení v tisku).

Vyškovskou hvězdárnu znám důvěrně z konce 80. let, kdy jsem tam často jezdil vizuálně pozorovat. Tehdy se v jejích prostorách pořádaly letní praktika pro děti, tzv. proměnnářská praktika (zaměřená na pozorování proměnných hvězd) a pozorovací víkendy. Hlavním dalekohledem byl 25cm reflektor. Do vybavení tehdy patřilo několik sometů 25x100, malých sometů 12x60 a dělostřeleckých binarů 10x80.

V průběhu 90. let pak byla hvězdárna rekonstruována a výrazně zmodernizována. Dalekohled byl částečně robotizován a vizuální pozorování nahradila CCD kamera.

Poslední výrazná modernizace pak proběhla letos na podzim, kdy byl na vyškovskou hvězdárnu přesunut 40cm reflektor a CCD kamera z bourané brněnské hvězdárny.

Vernisáž

Slavnostní večer zahájil ředitel hvězdárny a starosta Vyškova Petr Hájek. V zrekonstruovaném přednáškovém sále nám přiblížil historii i současnost hvězdárny. Připravená prezentace obsahovala obrazové záznamy z historie a evokovala vzpomínky na uplynulé roky. Promluvilo několik pozvaných hostů, poděkovali bývalým ředitelům za vykonanou práci a popřáli hvězdárně mnoho úspěchů do dalších let. Budoucnost je v obnovení astronomické činnosti hvězdárny, rozvoje vzdělanosti v regionu a rozvinutí spolupráce s naší Universitou.

Spokojený ředitel hvězdárny, P. Hájek, si mne ruce. Rozhodně k tomu má důvod.

Hlavní přístroj hvězdárny obklopený slavnostními hosty. (zprava: bývala ředitelka M. Znojilová, hlava J.Medka, P.Hájek).

Dalekohled je z tak nenadálé návštěvy v rozpacích. Až se zvedají koberce (zleva: J.Wágner, M.Medková, J.Prudký, sl. Svobodovy, G.Klepáčová, P. Svoboda, D.Hanžl).

Dalekohled

Asi můžeme považovat za zázrak a velké umění Jardy Medka, že se úspěšně podařilo převést dalekohled z Brna, kde byl asi 25 let, do Vyškova. Vše funguje dle očekávání. Jen to bude asi chtít drobné dodělávky, centrování, justáž atd.

Hosté odchází a odhalují nám vzhled celé zrekonstruované pozorovatelny s odsuvnou střechou.

Dalekohled v plné kráse s CCD kamerou. Mírně zapuštěný do podlahy je ideálně přizpůsobený pro vizuální pozorování. Pozorovatelna je vybavena i pro případ nadšením vzplanuvšího pozorovatele.

Obloha

Na počasí jsme měli štěstí a tak se v průběhu večera začala deka nad hvězdárnou rozpadat a odhalila nám nádherně temnou oblohu nad Vyškovem. Dalekohled se podařilo vzápětí rozjet a pohled na několik objektů v dírách mezi mraky byl skutečně impozantní. Například Krabí mlhovina, Jupiter, Velká galaxie v Andromedě dokazovali, že jsou skutečně v dobré formě.

Nebe je oproti Brnu skutečně temné. Hvězdy, Mléčná dráha, mlhoviny, galaxie vše je velmi nápadné i neozbrojeným okem. V bezprostřední blízkosti hvězdárny vede dálnice D1 a výpadovka z Vyškova na východ což bohužel mírně zhoršuje kvalitu podmínek. Samotný Vyškov na západě naštěstí není přes hradbu vysoko vyrostlých stromů příliš patrný.

Dalekohledy na pozorovatelně se tyčí ke hvězdám.

Mraky a nebe nad východem (Plejády, Hyjády, Vozka, kozičky).

Nebe v zenitu s Mléčnou drahou, Velkou galaxií v Andromedě, χ a h v Perseu.

UFO u Plejád. Opravdu nevím, co to bylo, červený, pomalu se pohybující bod.

Hvězdárna

Rekonstrukce hvězdárny proběhla opravdu důstojně. Ona tu rekonstrukci potřebovala už tedy v těch 80. letech. Ale to byla jiná doba.

V nově zrekonstruované hvězdárně je několik prostor jak pro společenský život tak odpočinek. Parádní přednáškový sál vybavený projektorem, plátnem, bedničkami (bez basů). Je tam volné wi-fi a granule jak v nějaké kavárně. Dokonalé sociální zázemí. Při pohledu do mini kuchyňky, se mě vybaví napjatá situace, kdy P.Hájek vařil v obrovském hrnci špagety pro asi dvacet dětí.

Slavnostní příchod na hvězdárnu. Světelně nevhodného osvětlení si jeden z přítomných hostů naštěstí nevšiml. Vpravo je bezpečnostní plot.

Moderní přednáškový sál. Zmizely staré akumulačky a ředitelský otoman.

Točité schodiště do podzemí pod pozorovatelnou. Pozorovatel je neustále v kontaktu s dalekohledem.

Odpočinkový koutek (opačným směrem je záchod, tč. v použití).

Pověstná kuchyňka. Nyní vybavena nejmodernější bílou technikou. Krygl s mrtvým pavoukem zmizel v propadlišti dějin.

Temnota

Hvězdárna byla postavena v rekreačním areálu. Kdysi tam bývalo velké pódium, kde se pořádaly slavnostní dožínky (Vyškov je na Hané, nejúrodnější části Moravy, obklopen lány), byl v provozu bazén, stánky s pivem, párky atd.

Časem začal areál chátrat (poslední koupání v bazénu pamatuji v roce '89), zarůstat travou a přestal se používat. V devadesátých letech pak byla hvězdárna oplocena a na okolních neudržovaných pozemcích se začalo dařit předpotopním nestvůrám. Jediná cesta na hvězdárnu je tak smrtelně nebezpečná.

V tom lesíku na proti je jediná cesta na hvězdárnu. Brontosaurus je naštěstí poměrně nevšímavé a pomalé zvíře.

V lese se ovšem dá narazit na velmi nebezpečná a dravá zvířata.

Budoucnost

Přejme vyškovské hvězdárně vše nejlepší do budoucna. Především velké osobnosti, které na její půdě vyrostou.

• Kompletní galerie