Meteorit Rudolec nenalezen

Krátké info o výpravě za hledáním meteoritu, který neoficiálně (předběžně) označuji jako Rudolec.

9. prosince (december) 2014 za soumraku prolétl nad naším územím jasný bolid (více tisková zpráva ASU). Rozzářil se nad Slezskem a pohasl zhruba u Žďáru nad Sázavou. Včera (20. prosince) byl nalezen první úlomek poblíž Nového Města na Moravě (proto je možné, že se nalezený meteorid bude jmenovat úplně jinak). Ovšem oblast, kde s maximální pravděpodobností dopadl největší kus, je v lesíku jihozápadně od obce Rudolec.

To byl hlavní cíl naší malé výpravy. Dvě auta, šest osob. Zima, silný severo-západní vítr a občasný sníh nám od začátku ztrpčoval život. Mnohem horší se ukázal ovšem terén. Lesík je spíše větší les, plný lesních školek, stromků po kolena, neprostupného mlází, sněhu, mokra a divé zvěře. Les se stal světem hledačů vybavených rodinkami, krvelačnými šelmami či detektory kovů (i když by měl být kamenný). Protože mělo jít o velmi malý kus (a to ještě jen podle modelů), asi tak velikosti brambory, je velmi malá šance jej najít a tak to promrzlí, po pár hodinách, přenecháváme potenciálním dalším hledačům, kteří snad budou mít víc štěstí a méně smůly.

FH

P.S. Rozlišování mírně odlišných věcí se stejnou podstatou, pomocí lehce záměných slov: meteor, meteorit a meteoroid (a možná lze sestavit i nějaké další obměny) byl nápad v jehož důsledku možná lidstvo vyhyne, protože nebude jasné jestli vyslat sondu proti meteoru, meteoritu nebo meteoroidu.

Hledáme na zeleném poli. Na horizontu je lesík světa hledačů.

Pohled od lesíka světa hledačů směrem k obci Rudolec. Meteor dopadal zhruba z tohoto směru. Vidíme také rozsáhle vodní plochy, ideální to místa pro dopad mimozemského tělesa.

Spoločná fotka na náhodne zvolenom mieste v lese, ľubovolný kameň na obrázku môže byť hladaný meteorit. 

Se Štírem nad hlavou

Po delší době jsem se z kancelářské krysy změnil v astronoma a je to nesmírně osvobozující. Navíc jsem se vrátil do doby, kdy noční hlídači oblohy celou noc běhali k dalekohledu, nastavovali jeho polohu podle souřadnic na budících, hledali ty správné hvězdy nebo jiné objekty a ručně startovali expozici fotometru. Sice už se dneska signál zaznamenává do počítače, ale to je skoro jediný pokrok v tomto způsobu pozorování. Nejvíc mi to připomíná oblíbená fyzikální praktika, jen měříme každou vhodnou noc až do začátku října.
S Jirkou Liškou jsme se vydali na SAAO v Jihoafrické republice, kde rostou malé dalekohledy jako po dešti, kde ale také najdete největší optický dalekohled jižní polokoule, jedenáctimetrový SALT. Kromě toho tu zažijete opravdu temné noci se seeingem kolem 0,7", nad hlavou vám zazáří Štír v celé své kráse, dva mraky budou na obloze zavěšené i když bude úplně jasno a při pohledu do centra Galaxie se vám zamotá hlava a nebo o ni možná úplně přijdete.

Journal of Universal Rejection

Vahate do ktereho zurnalu sumitovat Vas clanek? Obavate se dlouhe cekaci doby na oponentsky posudek? Nemate zajistene financovani pro publikaci mnoha stranek ci barevnych obrazku? Nechcete ztracet prilis casu s formatovanim a formalni upravou Vasi vedy? Zapada Vase prace zapada do toho ci onoho casopisu? Reseni vsech problemu je vice nez snadne -- Journal of Universal Rejection -- neprestiznejsi, nejuniverzalnejsi, nejekologictejsi, nejlevnejsi, a hlavne absolutne bez-stresovy!

Hodne stesti vsem publikacim!

Animujeme zodiakální světlo nad Lančovem

Shrnutí našeho výjezdu do Lančova a detailní popis zpracování snímků pro animaci nebo galerii.

Zodiak

Při našem dalším veleúspěšném výjezdu jsme se vrátili na staré dobré místo u Lančova. V porovnání s výjezdem minulou středu je to naprosto temné místo. Kolem obzoru jen slabé čepičky na okolními vesničkami. Bohužel průhlednost nebyla ideální, takže Merkur se vyloženě ztrácel v zákalu u obzoru. Zodiak sám, ale vůbec nezklamal jak je vidět v galerii Zodiak 2011-03-29.

• Zodiak se nám zdál v jednu chvíli jasnější než Mléčná dráha (i když tedy zimní, která není nic moc).
• Hvězdokupy ve Vozkovi, Blížencích, Jesličky atd. vypalovaly.
• Ideální viditelnost se mě zdá do půl hodiny po nautickém soumraku (kdy už je dost tma, ale jasná část zodiaku ještě nezapadla).
• Zodiak je ve skutečnosti z našeho pohledu vidět nad Cornštejnem.

Jen tak pro zajímavost. Asi hodinku po našem příjezdu vzplál na obzoru silný plamen. Za chvilku následovali sirény a hasiči. Snad to nezpůsobilo zodiakální světlo. Společnost tentokrát byla stejná jako minulý rok u Nyklovic, doplněná o pana Janáčka a osobu s rybím okem. Byla to doufam taková malá satisfakce za minulý rok, kdy se nám výjezd zase tak moc nepodařil.

Animace

Tentokrát jsem snímal, bez přestávky, jeden snímek za druhým po 20 sekundách. Zde je postup, jak jsem vyráběl snímky v galerii Zodiak 2011-03-29 a dělal animaci.

Software

• Snímky v .CR2 převádím do "barevného" FITSu pomocí rawtranu.
• Škálování intensit, zmenšení a převedení do PNG pak pomocí fitspng.
• doplnění rámečku, popisky a uložení v JPG pomocí Imagemagicu
• animaci pak přes mencoder
• na uložení EXIF informací pak exiftool

Programy si lze zkompilovat, ale nejjednodušší instalace je stáhnutí Munipacku obsahujícího i rawtran a fitspng. Z instalační pakáží (pod GNU/Linuxem, *BSD nebo Mac OSX) pak je nutné přidat: dcraw (ten se dá opět snadno zkompilovat), Imagemagic a mencoder (mplayer).

Zpracování

V adresáři se snímky spustíme cyklus:

for A in *.CR2; do

B=${A%.CR2}

F=${B}.fits

P=${B}.png

J=${B}.jpg

rm -f $F

rawtran -t 2 -X "-f -w" -o $F $A

fitspng -f logistic -fl 200,5000 -fn 50,30 -s 4 -o $P $F

convert -bordercolor white -border 1x1 -bordercolor black -border 2x2 -background black -fill white -gravity SouthEast -splice 0x15 -pointsize 14 -annotate +7+0 "© Filip Hroch" -gravity SouthWest -annotate +7+0 $B -gravity South -annotate +0+0 "Zodiac YYYY-MM-DD" $P $J

done

• konstrukce A in *.CR2 říká, že do A se postupně nahradí všemi soubory odpovídající dané masce. Funkce je ideálně vidět na simulaci příkazu ls: for A in *; do echo $A; done
• trik s ${A%.CR2} odmaže z A koncovku. Opět je použití patrné z for A in *; do echo ${A%.CR2}; done
• F,P, a J naopak přidají koncovku příslušnou pro FITS, png a jpg
• konverze z CR2 do FITSu je přes rawtran. Parametr -t 2 ukládá barevný FITS v XYZ barevném prostoru (vhodném pro další zpracování). Parametry "-f -w" jsou předány přímo dcraw (rawtran je jen obal kolem něj) a udělají ze čtyř pixelů v barevné matici vedle sebe jeden barevný a vyváží bílou podle údajů daných digitálem.

Konverze z FITS to png s pomocí fitspng:

• -fl lineárně transformuje velký rozsah intenzit do intervalu 0 - 1. Na takto převedená data se pak aplikuje logistická funkce. První číslo udává úroveň černé. Druhým se pak odečtená intensita dělí a tedy udává zhruba úroveň bílé. Na odhad hodnot je ideální použití xmunipacku.
• -f je volí funkci, která nelineárně zdeformuje výše transformovaný interval. Mám vyzkoušeno, že zodiak ideálně vychází s volbou logistic. Temné části nejsou potlačené a zabírají velkou část intervalu intensit.
• -fn nastavuje volbu úroveň nočního vidění. Hodnoty menší než první číslo jsou přepočtené na citlivost lidského oka v noci. Nastavuji od oka, ale při solidní fotometrické kalibraci snímku by to mělo jít exaktněji.
• -s udává kolikrát je výsledný snímek zmenšený oproti originálu (celočíselně). Měřítko se přepočítává průměrováním hodnot v obrázku, aby se tak potlačil šum.
• výsledek je uložen do barevného prostoru sRGB ve kterém pracují naše levné LCD
• Orámování snímku a popisky pak pomocí Imagemagic. Vysvětlení parametrů je asi elementární a je podrobně popsáno na Usage stránkách.

Nakonec ještě přidávám do výsledných jpegů podrobnější informace o snímcích uložené v tzv. EXIF formátu: exiftool -tagsfromfile "%d%f.CR2" -r -ext jpg . (tečka na konci je podstatná)

Animace mencoderem

ls *.jpg > list (+ výběr vhodných obrázků)
mencoder "mf://@list" -mf fps=5 -o zodiac_XXX.avi -ovc lavc -lavcopts vcodec=mpeg4:vbitrate=800

Animace je uložená do běžného divx se mě zdá relativně nejkvalitnější. Mencoder umožňuje animaci přímo z png snímků bez ztrátové komprese, avšak výsledek je přehratelný pouze mplayerem.

Formátování tady na bloggeru je skutečně dost neprofesionální. Přikládám text v solidní textové podobě.

Zodiak nad Babylonem

Středa, naprosto beznadějně počasí, přes den cirry a cirro-straty řezané nízkými kumuly. K večeru se oblačnost nijak nerozpouští, nad západem to vypadá dost hustě. Přesto si s menší partičkou (já + Maceška, Fantom a FII) děláme menší výlet na sever od Brna do míst, kde by snad ještě mohly být zbytky tmy. Moc nedoufáme, že spatříme zodiak. Nicméně doufáme, že se nám snad podaří aspoň Sometem spatřit Merkura v oblačnosti. Avšak po odbočení z tahu na Svitavy v Černé hoře se dostáváme mimo civilizaci. Stmívá se, na obzoru to vypadá dobře, Fantom vidí Merkura (ha, ha, ha). Při jízdě v lese proříznou dálkové reflektory tmu a spatříme krvavé oči tyranosaurů. Naším cílem je rozhledna Babylon⤴ nad Korzárovem u Kunčiny Vsi u Bedřichova u Lysic. Pod rozhlednou je lampa ke sportovnímu areálu, takže tam ani nezajíždíme, ale rovnou odbočujeme na spojovací vedlejší silničku na Bedřichov. Zastavujeme na lokálním maximu (odkaz na mapku⤴) u pyramidového stohu slámy⤴ na jehož vrchol vzápětí FII vyleze. Hned vedle je zásoba hnoje. Přesto nám počasí přeje, Nad západem je čisto. Merkur vypaluje. Na první pohled je to jasná nápadná tečka. Jupiter se už ztrácí v mracích. Pohled z kopce nějakých 670 m n. m. na všechny světové strany je úchvatný. Prakticky neruší světla Korzárova. Západní obzor vyzívavě láká ke sledování potemňujícího obzoru a vystupujícího zodiaku. Ze začátku se sice ztrácí na jasném západním obzoru, avšak s časem je čím dál výraznější a, skutečně nápadný. Je velký rozplizlý a bez jakékoli struktury, avšak pravděpodobně nápadnější než Mléčná dráha. Krásně je například vidět temné místo v oblasti Oriona a Eridana, mezi zodiakem a Mléčnou drahou. Excelentní, slovy nepopsatelné. Můj osobní nejlepší zážitek se zodiakem. Fantom tvrdí, že v Chile je lepší⤴... :) Zdá se, že to je jedno z nejideálnějších míst na sledování zodiaku a západního obzoru vůbec. Jen nesmí vadit ostrý vítr, zima a že se občas někdo zastaví na pokec, co tam sledujeme...:)

Galerie⤴

Při zpracování jsem byl šokován kvalitou snímků z Canon EOS 60D. Bez šumu, brilantní barvy. Přesto jsem snímky zpracoval s nočním módem. Přepočítal jsem nízké intenzity z barev na zhruba lidské noční vidění. Efekt je pěkně vidět na prvních snímcích (například IMG_0493⤴), kdy je jasná část oblohy barevná, kdežto tmavší už jde do šedé. Na nočních snímcích jsou pak vidět červené světla vysílačů nebo veřejného osvětlení ačkoli obloha je v odstínech šedi (IMG_0554⤴). Snímky sice neobsahují kýčovité pastelové barvy se kterými se lze běžně setkat, avšak (podle mých kusých vzpomínek) dobře reprezentují to jak jsme to doopravdy viděli.

Animace⤴

Zvířetníkové světlo starověku

Vendelinus: Mistře, včera jsem se vracel domů dlouho po setmění a viděl jsem jasný kužel světla nad místem, kde zapadlo Slunce. Co to svítilo za horizontem?

Hippobellus: Můj kolega Aristarchos soudí, že to není pozemské světlo. Vydal se totiž za ním do neznámých dálav a kužel, který jsi spatřil, se neměnil ani po mnoha dnech putování. Dokonce ani nedozírné moře na západě, které jej zastavilo, nedalo jiný vzhled tomuto světlu.

Galerie ⤴

Vendelinus: A Vy sám jste někdy tento kužel světla spatřil?

Hippobellus: Ano synu. Na jaře, kdy bývá tento kužel nejlépe vidět po západu Slunce, se občas vydávám do míst daleko od světel Athén. Pak mohu obdivovat jeho zvláštní jas. Vystoupíš-li vysoko do hor, na dohled od Olympu můžeš spatřit jak se tento kužel vine jako tenká tužka přes celou oblohu.

Vendelinus: Mistře, a kam bych se měl dívat, abych jej také spatřil?

Hippobellus: Stužka sleduje zvířetníková (pozn. překladatele: zodiakální) souhvězdí. Proto mu také často lidé říkají zvířetníkové světlo.

Metius: Mistře, a jakou souvislost má toto světlo se zvířetníkem?

Hippobellus: Nikdo neví proč je světlo v těchto souhvězdích. Nepovažuji ale za náhodu, že se bludice pohybují v tomto světle. Nelze vyloučit, že je světlo pozůstatkem svitu jasných bludic na nebeské báni.

Selenia: Je stužka zvířetníkového světla všude stejně široká?

Hippobellus: Není dcero. Stužka se postupně zužuje do určitého místa a pak zase rozšiřuje. Navíc se toto nejužší místo po obloze pohybuje. Z večera je nad východem, kolem půlnoci pak nad jihem.

Selenia: Mistře, já jsem jej dosud nespatřila, můžete jej k něčemu známému připodobnit?

Hippobellus: Selenia, toto světlo má zcela zvláštní vzhled nepodobný čemukoli co znám. Je slabé, rozsáhlé a bez ostrých okrajů. Jakoby mléko z Héřina prsu nevytrysklo na oblohu, ale usadilo se jako mlha v obrovském nebeském údolí.

Vendelinus: Mistře slyšel jsem, že ve zvířetníkových souhvězdích je i Slunce, jen nejsou vidět ve dne kvůli tomu, že naše oči jsou zvyklé na denní jas.

Hippobellus: To je zajisté velmi rozmarný názor. Zcela nepochybně to tak není neboť by jasné Slunce svým jasem sežehlo slabé stálice i bludice, které by na své cestě potkalo, a my bychom měli naprosto temnou oblohu. Ale kdyby to tak bylo, mohlo by zvířetníkové světlo být pozůstatkem po slunečním svitu.

Metius: Mistře, mohli by jsme někdy sledovat zvířetníkové světlo s vámi?

Hippobellus: Budu velmi rád, když vyrazíme sledovat světlo společně a budeme diskutovat o otázkách s ním spojených. Bojím se že by v době vaší plnoletosti mohly být Athény nasvětlené tak mocně, že v jejich odlescích už nebudeme schopni zvířetníkové světlo vůbec spatřit.

Animace ⤴

Selenia: A co k tomu budeme potřebovat?

Hippobellus: Jen teplé ovčí kožešiny.

Vendelinus: A kam se vydáme?

Hippobellus: Vyrazíme do Bohy zapomenuté oblasti v Kelty řídce osídlené oblasti u osady Lančov⤴.

Metius: Daleko od Athén, pravda?

Hippobellus: Žádný strach synu, mám vlastní vůz. Taktéž naše vznešené kolegyně a naši vznešení kolegové ve svých vozech by tam s námi rádi vyrazili.

Metius: Pojedou tedy s námi i naši kolegové?

Hippobellus: Velmi rád bych, aby jeli. Musí se mi ale předem přihlásit a moje holubí hejno je pak bude pomocí krátkých zpráv na svitcích svolávat.

Vendelinus: Jak dlouho budeme zvířetníkové světlo sledovat?

Hippobellus: Nejlepší viditelnost je v průběhu asi II / XXII denního slunečního cyklu po západu Slunce. Do Athén se vrátíme ještě před půlnocí.

Selenia: Jak dlouho před západem Slunce se vydáme na cestu?

Hippobellus: Nejpozději I / XXII slunečního cyklu před západem Slunce odjedeme vybaveni Jakubovými holemi a astroláby od naší observatoře nad pastvinami skotu.

Metius: V jakém období plánujete světlo sledovat?

Hippobellus: To je dáno především Měsícem, který svým rušivým světlem přezařuje slabé zvířetníkové světlo. Moje výpočty mluví o období od XXI. března (pozn. překladatele: march) do IV. dubna (pozn. překladatele: april) v roce MMXI po narození Krista.

Vendelinus: Můžeme sledovat i něco jiného?

Hippobellus: Zajisté! Úplné nebeské divadlo. Těsně po západu Slunce se v jeho záři vyloupne Merkur s Jupiterem. Pod temnou oblohou pak vyniknou jarní extra-galaktické mlhoviny nebo samotná Mléčná dráha.

Metius: Záleží na počasí?

Hippobellus: Počasí je pro nás rozhodující. Vyrazíme pouze v případě velmi pěkného počasí a za ideální viditelnosti.

Selenia: Není sledování zvířetníkového světla nebezpečné?

Hippobellus: Bojíš se divokých zvířat, dcero?

(Theophilos, Dialogy o filozofii - Pars II. Magister et scolasticus, datováno přibližně sedm desítek let před Kristem)

40. výročí vyškovské hvězdárny

V pátek 6. listopadu 2010 se uskutečnil slavnostní večer ku příležitosti čtyřicátého výročí otevření vyškovské hvězdárny. Zároveň proběhlo znovu otevření hvězdárny po rekonstrukci, která probíhala tento a minulý rok. Měl jsem to štěstí, že jsem byl mezi pozvanými osobami, které mohli na hvězdárnu zavítat v předvečer slavnostního otevření (oznámení v tisku).

Vyškovskou hvězdárnu znám důvěrně z konce 80. let, kdy jsem tam často jezdil vizuálně pozorovat. Tehdy se v jejích prostorách pořádaly letní praktika pro děti, tzv. proměnnářská praktika (zaměřená na pozorování proměnných hvězd) a pozorovací víkendy. Hlavním dalekohledem byl 25cm reflektor. Do vybavení tehdy patřilo několik sometů 25x100, malých sometů 12x60 a dělostřeleckých binarů 10x80.

V průběhu 90. let pak byla hvězdárna rekonstruována a výrazně zmodernizována. Dalekohled byl částečně robotizován a vizuální pozorování nahradila CCD kamera.

Poslední výrazná modernizace pak proběhla letos na podzim, kdy byl na vyškovskou hvězdárnu přesunut 40cm reflektor a CCD kamera z bourané brněnské hvězdárny.

Vernisáž

Slavnostní večer zahájil ředitel hvězdárny a starosta Vyškova Petr Hájek. V zrekonstruovaném přednáškovém sále nám přiblížil historii i současnost hvězdárny. Připravená prezentace obsahovala obrazové záznamy z historie a evokovala vzpomínky na uplynulé roky. Promluvilo několik pozvaných hostů, poděkovali bývalým ředitelům za vykonanou práci a popřáli hvězdárně mnoho úspěchů do dalších let. Budoucnost je v obnovení astronomické činnosti hvězdárny, rozvoje vzdělanosti v regionu a rozvinutí spolupráce s naší Universitou.

Spokojený ředitel hvězdárny, P. Hájek, si mne ruce. Rozhodně k tomu má důvod.

Hlavní přístroj hvězdárny obklopený slavnostními hosty. (zprava: bývala ředitelka M. Znojilová, hlava J.Medka, P.Hájek).

Dalekohled je z tak nenadálé návštěvy v rozpacích. Až se zvedají koberce (zleva: J.Wágner, M.Medková, J.Prudký, sl. Svobodovy, G.Klepáčová, P. Svoboda, D.Hanžl).

Dalekohled

Asi můžeme považovat za zázrak a velké umění Jardy Medka, že se úspěšně podařilo převést dalekohled z Brna, kde byl asi 25 let, do Vyškova. Vše funguje dle očekávání. Jen to bude asi chtít drobné dodělávky, centrování, justáž atd.

Hosté odchází a odhalují nám vzhled celé zrekonstruované pozorovatelny s odsuvnou střechou.

Dalekohled v plné kráse s CCD kamerou. Mírně zapuštěný do podlahy je ideálně přizpůsobený pro vizuální pozorování. Pozorovatelna je vybavena i pro případ nadšením vzplanuvšího pozorovatele.

Obloha

Na počasí jsme měli štěstí a tak se v průběhu večera začala deka nad hvězdárnou rozpadat a odhalila nám nádherně temnou oblohu nad Vyškovem. Dalekohled se podařilo vzápětí rozjet a pohled na několik objektů v dírách mezi mraky byl skutečně impozantní. Například Krabí mlhovina, Jupiter, Velká galaxie v Andromedě dokazovali, že jsou skutečně v dobré formě.

Nebe je oproti Brnu skutečně temné. Hvězdy, Mléčná dráha, mlhoviny, galaxie vše je velmi nápadné i neozbrojeným okem. V bezprostřední blízkosti hvězdárny vede dálnice D1 a výpadovka z Vyškova na východ což bohužel mírně zhoršuje kvalitu podmínek. Samotný Vyškov na západě naštěstí není přes hradbu vysoko vyrostlých stromů příliš patrný.

Dalekohledy na pozorovatelně se tyčí ke hvězdám.

Mraky a nebe nad východem (Plejády, Hyjády, Vozka, kozičky).

Nebe v zenitu s Mléčnou drahou, Velkou galaxií v Andromedě, χ a h v Perseu.

UFO u Plejád. Opravdu nevím, co to bylo, červený, pomalu se pohybující bod.

Hvězdárna

Rekonstrukce hvězdárny proběhla opravdu důstojně. Ona tu rekonstrukci potřebovala už tedy v těch 80. letech. Ale to byla jiná doba.

V nově zrekonstruované hvězdárně je několik prostor jak pro společenský život tak odpočinek. Parádní přednáškový sál vybavený projektorem, plátnem, bedničkami (bez basů). Je tam volné wi-fi a granule jak v nějaké kavárně. Dokonalé sociální zázemí. Při pohledu do mini kuchyňky, se mě vybaví napjatá situace, kdy P.Hájek vařil v obrovském hrnci špagety pro asi dvacet dětí.

Slavnostní příchod na hvězdárnu. Světelně nevhodného osvětlení si jeden z přítomných hostů naštěstí nevšiml. Vpravo je bezpečnostní plot.

Moderní přednáškový sál. Zmizely staré akumulačky a ředitelský otoman.

Točité schodiště do podzemí pod pozorovatelnou. Pozorovatel je neustále v kontaktu s dalekohledem.

Odpočinkový koutek (opačným směrem je záchod, tč. v použití).

Pověstná kuchyňka. Nyní vybavena nejmodernější bílou technikou. Krygl s mrtvým pavoukem zmizel v propadlišti dějin.

Temnota

Hvězdárna byla postavena v rekreačním areálu. Kdysi tam bývalo velké pódium, kde se pořádaly slavnostní dožínky (Vyškov je na Hané, nejúrodnější části Moravy, obklopen lány), byl v provozu bazén, stánky s pivem, párky atd.

Časem začal areál chátrat (poslední koupání v bazénu pamatuji v roce '89), zarůstat travou a přestal se používat. V devadesátých letech pak byla hvězdárna oplocena a na okolních neudržovaných pozemcích se začalo dařit předpotopním nestvůrám. Jediná cesta na hvězdárnu je tak smrtelně nebezpečná.

V tom lesíku na proti je jediná cesta na hvězdárnu. Brontosaurus je naštěstí poměrně nevšímavé a pomalé zvíře.

V lese se ovšem dá narazit na velmi nebezpečná a dravá zvířata.

Budoucnost

Přejme vyškovské hvězdárně vše nejlepší do budoucna. Především velké osobnosti, které na její půdě vyrostou.

• Kompletní galerie

Jak se dělá astronomie v Arménii

Kdysi dávno v jedné zapadlé vesničce Byurakan na svazích hory Aragats postavili soudruzi ze sovětského svazu dalekohled s průměrem zrcadla 2.6 m. Sice jim nedošlo, že je to jen asi 35 km vzdušnou čarou od hlavního města, Jerevanu, které v noci září až to pěkné nění, ale postavili. A poměrně jej proslavili, zejména pak pánové Ambartsumian a Markarian. No a pak sláva pohasla...
Dnešní skutečnost: z níže uvedeného obrázku je patrné, že kolem dalekohledu se popásají krávy a jiná divá zvěř. Dalekohled samozřejmě nefunguje, ani 2.6 m, ani 1 m Schmidt... no co de dá dělat že. Co horšího, oblast je poměrně nestabilní a to zejména co se týče připojení k internetu. Minulé pondělí všem najednou vypadla síť (samozřejmě před remote observations s dalekohledem na Havaji), což bylo zapříčíněno tím, že v Gruzii někdo ustřihnul kabel. Díky tomu byla celá Arménie a sousední Azerbajdžán bez internetu. Naštěstí se diplomatické špičky rychle vzpamatovaly a spojení se světem bylo obnoveno do tří hodin.
V tomto nestabilním prostředí je jistě složité pracovat, nicméně domorodí astronomové to zvládají. Bohužel nevíme co zvládají, neboť praktická cvičení se zvrhla ve volný čas. Zjevně tu totiž nikdo neumí naučit hordu studentíků pracovat s nějakým programem (libovolně jakým, dle slov LOC tu není nikdo kdo by byl expert na jakýkoliv software).
Peripetie nastávají také v případě, že chceme nakoupit. Jerevan je daleko a ve vesnici jsou právě dva obchody. Jeden malý a druhý ještě menší. Sortimentem obou jsou sušenky všeho druhu, vodka, arménský koňak, víno a psací potřeby.
Jak je nám v té Evropě krásně :)) Z bývalého SSSR zdraví Janapka..

P.S.: je tu moc krásně, ale člověk občas žasne, co je tu možné.

Nepublikovaný

Protože jsem v patek dokončila poster a v neděli neodletěla na konferenci, dovoluji si tento vnutit alespoň vám.
Pokud byste se rozhodli prohlédnout si ho důkladněji, nehledejte v něm žádné převratné závěry, nejsou tam, ale povšiměte si, že prezentovaná galaxie, je opravdu zajímavý objekt :)
Lepší kvalita viz. http://www.physics.muni.cz/~terka/Durham.pdf .

Kde nic není, ani …

V pátek jsme vyrazili do krásné přírody jižních Čech hledat vltavíny.

Akce byla opravdu povedená, ale nijak moc úlovků jsme nezískali. Znamením už byl odjezd z Brna, kdy nám na Vídeňské přeběhla přes cestu černá kočka. Čtete dobře, ano v místech, kde je čtyřproudová silnice, dvě koleje šaliny, velké firmy atd. nám přeběhla černá kočka, nepřejeli jsme ji, ale bylo to předznamenání toho, co najdem …

Samotná cesta ale probíhala v pohodě, dokonce jsme v Kralicích zastavovali a měli možnost spatřit nádherné halo kolem Slunce.

Kralické halo

S druhou skupinou jsme se setkali v Třeboni. Odtud nás kolega H. zavezl na místo přenocování. Pěkný lesík s nádherným výhledem na Šumavu a Kleť ztácející se v zákalu. Ovšem příjezd po příšerné letní ceste. Obouchané auto a ztracená poklice na kole. Pěkný západ slunce v sopečném prachu přirozeně přešel do sledování scenérie Měsíce s Venuší a Merkurem. Jejich západ jsme už bohužel díky přicházející oblačnosti spatřit nemohli.

Západ Slunce s oblohou zabarevnou sopečným prachem (klik na větší obrázek)

S buřtíky, ohýnkem a v dobré společnosti jsme pak stravili večer. Po pekelně studené noci a odporném vstávání cesta na lokalitu. Zase obouchané auto, ale aspon znovu nalezená ztracená poklice.

Lokalita, kde jsme hledali (z pochopitelných důvodů si podobnosti nechávám pro sebe) jsou velké pole se vzrůstajícím obilím (?) rozdělené silnicí. Hledání pak je docela příjemná procházka po poli, kde kupodivu není žádné bahýnko. Je to dost štěrkovitá a i po nedávných deštích i dost suchá půda. Plno krásných kamínků. Průhledné křemeny, slída, pěkné opršené kousky. Dokonce jsem našel i nějaké čtvercové kousky, což možná byly střepy nádob z 16. století.

Úvodní instruktáž (klik na celé panorama)

Hledání (procházku po poli) po asi 4 hodinách vzdávám a vydávám se na pole, kde je plno vykopaných jam po těch co nehledají, ale kopou. Šokován vcházím do lesíka ve kterém je díra na díře. Je to šílené nedivím se, že je to zakázaný způsob získávání vltavínů.

Otřesný pohled v lesíku (klik na celé panorama)

Nakonec se vyhříváme na sluníčku a čekáme na sebe navzájem. Během toho sledujeme něco závod cestovních vozů. Jde o polepené běžné auta s dírou ve výfuku, aby měly „sportovní zvuk“. Také u nás zastavuje auto, kde nám překupník nabízí vltavíny. Ty se prý „nehledají, ale kopou“.

Celková bilance (možná trochu nepřesná) tak byla 8 (kolega H.), 6 (Nady), 2 (JK+TN), jeden Janáčkův a já, Elienka a Klárka jsme jen dělali společnost. Ale i tak to stálo za to.

Zodiak nad Nyklovicemi

Minulý čtvrtek (2010-04-08) jsme vyrazili sledovat zodiak na neotestované místo mezi obcemi Nyklovice a Sulkovec na plochém vrcholku Kočího kopečku (756 m nad mořem) nad Vírskou přehradou. Místo je to pěkné, ale bohužel světelné podmínky nejsou ideální. Nakonec se nám tedy ztrácel zodiak ve svitu okolních reflektorů a blížící se vysoké oblačnosti.

Největším zážitkem nakonec byl fantastický, do krvavé rudé, zabarvený západ Venuše s Merkurem na západním obozoru, kde je (ostatně jako skoro všude) vidět solidní deprese horizontu.

Obloha na západním obzoru Kočího kopce u Nyklovic

(rozumá velikost).

Na ilustračním snímku je pohled na západ, kde se celé nebeské divadlo odehrávalo. Zodiak je trochu do bíla a leží pod Plejádami. Snímek poměrně věrně zachycuje barvy scenérie jak jsme jej měli možnost spatřit. Použil jsem na něj můj poslední zlepšovák, kdy jsem zkombinoval původní barevný snímek s černobílým ve filtru odpovídajícímu nočnímu vidění. Všiměte si barev okolních světel, krajiny a především barev hvězd, letadel a rudé Venuše nízko nad západním obzorem.

Všechny snímky jsou k dipozici v galerii Zodiac 2010-04-08.

Pro zajímavost jsem ješte složil snímky do animace (6M).

Thx to Elienka, Lienka, Roky a Mirek.

Sněžný strážce Hadese

Konečně dorazila zima i do Brna. Na fakulte je sníh a člověk aby se bál jít do ...

Vychutnejte si nádherně oranžovou barvu od výbojky na protější budově.

Super přesná poloha MonteBoo

Včera se nám podařilo změřit s neuvěřitelnou přesností polohu MonteBoo. Náš velký kolega a příznivec opatřil profesionální GPS stanici a provedli jsme patřičná měření. Nejzajímavější okamžik je zachycen na přiložené fotografii.

Vidíte na ní speciální tyčku o délce 125cm opřenou o kryt dalekohledu, který je ve výšce 220cm nad průsečíkem rektascenční a deklinační osy dalekohledu. Nahoře na tyčce je pak přišroubována vlastní GPS.

Výsledky měření

Zeměpisná délka 16° 35ʹ 0.522753ʺ ± 0.000051ʺ

Zeměpisná šířka 49° 12ʹ 15.890558ʺ ± 0.000040ʺ

Nadmořská výška 305.61 m n.m.

udáváno v systému WGS 84. Měření byla provedena dne 2010-01-06 v 19:53 až 19:54 UT. Přístroj zachytil 8 družic GPS a 6 družic GLONASS. Celkem jsme měli k diposici 6 meření, ze kterých byl vypočten prostý aritmetický průměr. RMS pro polohu v délce bylo 0.000124ʺ a šířce 0.000097ʺ. Přístroj přitom udával nejistoty přibližně 7 cm v obou osách (nejméně 6 a nejvíc 8). Proto nebylo potřeba použít vážený průměr. Přesná změřená nadmořská výška byla 309.060 ± 0.0016 metrů (s RMS 0.004 m). Údaj v tabulce byl získán odečtením 3.45 metru.

Pokud vlastníte nějaký přístroj s GPS, bude jistě zajímavé porovnat jeho přesnost s naměřenými hodnotami.

Kladivova observatoř

Před nedávnem jsem měl možnost zúčastnit se malé exkurse na Kladivovovu observatoř. Prof. Kladivo byl první brněnský astronom a geodet. Učil dokonce i na přírodovědecké fakultě (jako první) astronomii. Podařilo se mu zjistit hodnotu místního gravitačního zrychlení na asi 7 míst. V současné době je v kopuli observatoře „jen“ GPS stanice.

Fantomovi (asi s Kočku) se podařilo pořidit fotodokumentaci kterou jsem vyvěsil do galerie. Observatoř je ve výšce asi 35m nad zemí a skoro i nad Brnem. Přístup na ni je po točitém schodišti, které můžete spatřit mezi prvními snímky. Poté se dostáváme k historickému pasážníku. Údajně je ukotven na nosné zdi a ještě po válce se s ním zaměřovala poloha. Pravděpodobně je to i poloha IAU stanice 616. Po vystoupení z budovy na terasu jsme se dostali ke kopulce samotné observatoře, která je vidět i z okolních ulic. Snímky odhalí víc včetně současného přístrojového vybavení. Asi je částečně modernizovaná, ale pozorovat se v ní tedy rozhodně nedá. Snímky zachycují i okolí. Takže se dá snadno identifikovat charakteristická architektura nad Tivoli. Z odborného výkladu jsme se dozvěděli podrobnosti o pohybu kontinentálních desek a s jakou úžasnou přesností se dá jejich pohyb v současné době měřit. Zdá se mě, že geodeti jsou stejní blázni jako my.

Nebezpečné zvíře

Už jistě víte, jaké je nejnebezpečnější africké zvíře. A my jsme se o tom přesvědčili, Portrét takového zvířete mluví sám za sebe. Naštěstí tento exemplář již vypadá, že nikomu neublíží, neboť z té zdi už nikam neodejde. Ale posuďte sami, nepouští hrůzu větší, než byste čekali???

Když člověk chodí hlavou dolů...

... může u toho zažívat jediněčné pohledy na noční oblohu nebo na observatoře na horizuntu And, jak nám před nedávnem ukázal fantom.

... může také nevidět Magallenova oblaka a nevidět jižní kříž a přitom je hledat téměř každou noc. Když se ale Santiago rozsvítí, je na obloze ke spatření jen pár hvězd. Přes den je toho však ke koukání kolem dokola mnoho, až z toho člověku chodí hlava dolů.

pohled na Santiago z Cerro San Cristóbal (863 m.n.m.)

1554 > 1602 ?

1602 může někdy být hodně a jindy zase málo. Ale i kdyby jste se rozkrájeli na 1602 kousků, výše než na 1602 to u nás prostě nedotáhnete. Jak ale dokládá následující obrázek, mohou přesto nastat situace, kdy je 1602 metrů níže než 1554.


Prohlédněte si obrázek, řekněte si anglicky abecedu pozpátku od Z až do A, prohlédněte si obrázek znovu, počkejte 10 vteřin a čtěte dál.

Ze Sněžky můžete spatřit její stín na svahu Studniční hory jen velmi brzy po východu pulce. Počasí nám přálo a 9. srpna v 5:32 nás ohřály první sluneční paprsky právě na Sněžce. Zažili jsme tak kouzla a barvy, které umí jen ranní světlo v horách. Někdy opravdu stojí za to si přivstat.

Souběh epicyklů

Nadcházející víkend a následující pondělí a úterý nás čeká mimořádná podívaná. Na obloze kolem sebe budou korzovat Venuše, Jupiter a Měsíc, tedy tři po Slunci nejjasnější tělesa. Čekají nás tak tři konjunkce doplněné navíc o zákryt Venuše Měsícem. Uvidíme tři klenoty najednou a myslím, že to bude mimořádně sugestivní podívaná.

Podle Xephemu to vypadá tak, že konjunkce Venuše s Jupiterem bude 2008-12-01 v 1:40SEČ (u nás nepozorovatelná), konjunkce Měsíce a Venuše 18:04SEČ a Jupitera s Měsícem pak 16:10SEČ. Počítáno pro náš barák v Lelekovicích. Oficiální údaje na hvězdárenských stránkách říkají, že zákryt bude od 17:10 do 18:26SEČ (střed v 17:48 tedy neodpovídá xephemu, no asi to není tak dokonalý program, jak myslím).

Vypadá to tak, že zajímavé to bude už v neděli večer a také v úterý večer. V pondělí navíc půjde relativně snadno hledat Venuše přes den kromě samozřejmě samotného zákrytu. Spatřit Jupitera ve dne asi nejde ani dalekohledem. Stojí to tedy za výjezd. Takové seskupení objektů se jen tak nevidí a navíc jsou relativně blízko sebe, takže bude fantastické sledovat, jak se v průběhu večera(ů) pomalu vzájemně posouvají. Samotný zákryt bude asi dobře pozorovatelný i malým dalekohledem jako je Somet vzhledem k jasnostem a velikostem obou objektů. Venuše je poblíž východní elongace a tedy zhruba půl srpeček. Měsíc pak bude pět dnů po novu a tedy asi čtvrtinový s pěkným popelavým svitem.

Navrhuji proto vyrazit do Kotvrdovic. Západní obzor na letišti je na podobné kousky vyloženě luxusní. Nicméně se nebráním jiným nápadům, pěkná scenérie na západě může být fascinující a máme čas maličko experimentovat v průběhu těch minimálně tří večerů.

Západní obzor na letišti v Kotvrdovicích s Venuší před dvěma týdny.

Přes víkend je na hvězdárně setkání APO (Apačů) , pokud bude jasno, tak mě Exebece požádal o malou soukromou noc bez CCD. Tedy, když bude jasno, budeme koukat 12" Celestronem. Můžete se stavit.

Takže nabíjejte baterky, promazávejte karty, vymýšlejte scenérie, shánějte auta, rozhánějte mraky a hlavně napište nápady, nabídky a poznámky do komentářů ať jsme pečlivě připraveni.

Tak nám… ukradli kopuli!

Nedávno jsem se šel projít na Kraví horu a co nevidím — nevidím kopuli na univerzitní observatoři, která nedávno prošla rekonstrukcí. Někomu se asi líbila natolik, že neváhal přijet i se svým domácím jeřábem a celou dřevěnou konstrukci si odvezl domů. Kupka nafoukaného listí na podlaze u dalekohledu, vlhký koberec, nové vodní chlazení kamery (jen v případě deště), to všechno svědčilo pro mou hypotézu. Ale co, však oni si studenti našetří na novou. A tak jsem neváhal a aspoň pro vás nafotil tohle panorama z kopule bez kopule. Kdo nevěří, ať tam běží.

увага!

Znáte ten pocit, když se probudíte uprostřed noci a chce se vám hrozně na záchod? Oč je vše horší, když navíc nejste ve vyhřátém pokoji, ale ležíte ve spacáku v nadmořské výšce 1740 m, máte na sobě už všechno oblečení, a stejně se klepete zimou.

Přesně to se mi stalo před pár dny, kdy mě tahle nutkavá potřeba přepadla nad ránem v táboře pod Hoverlou, nejvyšší horou Ukrajiny. Chtě nechtě jsem rozepnul spacák, vylezl ze stanu, nechal si stéct pár kapek ledové rosy za krk a odběhl ke křoví. Když jsem měl namířeno, zvedl jsem oči k obloze a spadla mi čelist. Tak úžasně tmavou oblohu jsem ještě v životě neviděl: Mléčná dráha mi vypalovala světlý pruh do sítnice, tmavá mlhovina mezi Denebem a IC 1396 se proměnila v inkoustové jezero, pod zjasněním ve Štítu, které je běžně viditelné i u nás, jsem uviděl jasnou centrální část Mléčné dráhy ve Střelci a také jasnější partie v zadní části Štíra. Na dlouhé prohlížení noční krásy a odhad mhv nezbýval čas, protože celým mým tělem třásl chlad a bál jsem se, že drkotáním zubů probudím celý tábor. Zalezl jsem tedy zpět do spacáku a nechal si o tom všem zdát. Ráno jsem konečně uviděl tu, která se večer celá ukryla do mlžného závoje — Hoverlu.