Wednesday, August 26, 2009
Písnička o tom, kterak asi 20 hrochů dovádí na stole s šálkem čaje a galvanickou baterií
Věděli jste, že hroch je jedno z nejnebezpečnějších zvířat? A přesto se najdou lidé, pro které se hroch stane předmětem (jakési nevinné) touhy – předmětem sběratelské vášně. Co je to sběratelství? Jako by to byla prázdná forma touhy naplnitelná jakýmkoli obsahem, postupující však zcela nekompromisním a nanejvýš organizovaným způsobem (odtud vede cesta ke geometrii). Stejně jako veškerá touha ani sběratelská vášeň nemůže být nikdy naplněna nebo završena (jedním z nejhororovějších příkladů sběratelství je sbírání artefaktů vztahujících se k lidem, např. k the Beatles (Brouci: úspěšná britská kapela z šedesátých let minulého století)). Zdá se mi, že jsou dva kořeny sběratelství: potřeba vlastnit (v podstatě dětská úchylka přetrvávající u některých jedinců do dospělosti) a potřeba systematizovat (chorobná racionalita usmrcující, pojmenovávací, štítkovací, třídící, škatulkující, krabičkující a především vystavující vzorky). Co je na sběratelství strašidelné, je nejenom to, že nějakou jeho formou trpíme všichni (někdo dokonce sbírá brouky), ale i že jsme vlastně sami předmětem podobného pojmenovávání a třídění, od rodných čísel a abecedního rozsazování do tříd a lavic po genderové role a volební statistiky. Takže příště až si koupíte dva hrnky stejné barvy, zamyslete se nad tím, jaké by to bylo probudit se jako brouk v krabičce.
Každopádně noční můra všech psychoanalytiků je sen, který nic neznamená.
Přejato z http://www.horrors.eggnoise.cz/horory.php?id=8
Monday, August 24, 2009
Na velkosti záleží
Na svete sú čarovné miesta a sú miesta, kde sa môžete dotknúť hviezd. V Californií je takýchto miest viac. Jedno má špecialnu chuť kvôli histórií, iné preto ako vyzerá. Keby som si mal vybrať, ktoré miesto je tu najkrajšie bude to toto na obrázku. Enjoy Mount Palomar priatelia ;) Nikdy som nevidel takto tmavú oblohu! Nehovoriac o tom kukeri čo tu je! Ked bude trošku viac času rozpišem sa viac.
Friday, August 21, 2009
1554 > 1602 ?
1602 může někdy být hodně a jindy zase málo. Ale i kdyby jste se rozkrájeli na 1602 kousků, výše než na 1602 to u nás prostě nedotáhnete. Jak ale dokládá následující obrázek, mohou přesto nastat situace, kdy je 1602 metrů níže než 1554.
Prohlédněte si obrázek, řekněte si anglicky abecedu pozpátku od Z až do A, prohlédněte si obrázek znovu, počkejte 10 vteřin a čtěte dál.
Ze Sněžky můžete spatřit její stín na svahu Studniční hory jen velmi brzy po východu pulce. Počasí nám přálo a 9. srpna v 5:32 nás ohřály první sluneční paprsky právě na Sněžce. Zažili jsme tak kouzla a barvy, které umí jen ranní světlo v horách. Někdy opravdu stojí za to si přivstat.
Prohlédněte si obrázek, řekněte si anglicky abecedu pozpátku od Z až do A, prohlédněte si obrázek znovu, počkejte 10 vteřin a čtěte dál.
Ze Sněžky můžete spatřit její stín na svahu Studniční hory jen velmi brzy po východu pulce. Počasí nám přálo a 9. srpna v 5:32 nás ohřály první sluneční paprsky právě na Sněžce. Zažili jsme tak kouzla a barvy, které umí jen ranní světlo v horách. Někdy opravdu stojí za to si přivstat.
Saturday, August 8, 2009
Měsíc v novu v Zemi středu
Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl na tom správném místě ve správný čas. A když už je na správném místě ve správný čas, tak má koukat — má koukat na Měsíc v novu, protože to může být zážitek na celý život. S Milkou jsme byli na správném místě 22. července a viděli jsme To. Správné místo bylo tentokrát na břehu malé zátoky slavného Západního jezera ve městě Hangzhou, opravdu daleko na východ od české kotliny. Podmínky zdaleka nebyly ideální, fázi požírání Slunce drakem jsme sledovali jen krátkými dírami v mracích, ale před úplnou fází jako zázrakem nízké mraky odpluly a my užasle sledovali báječné představení. Dostalo mě to, a když jsem se tak díval na ten nebeský milostný akt, na to pětiminutové objetí a magické spojení noci a dne, bleskla mi hlavou jedna věc — že to borci, kteří žerou nebeskou mechaniku, zase jednou dobře spočítali. Když trochu prodloužím tok téhle myšlenky, napadá mě provokativní otázka: jakpak jste na tom vy, taky byste to dali?
Snad se nenajde nikdo, kdo by autenticitu našeho zážitku zpochybňoval, ale pro jistotu přikládám jednu fotku. No řekněte sami, vypadají snad takhle lidé, kteří to úžasné představení neviděli?
Snad se nenajde nikdo, kdo by autenticitu našeho zážitku zpochybňoval, ale pro jistotu přikládám jednu fotku. No řekněte sami, vypadají snad takhle lidé, kteří to úžasné představení neviděli?
Friday, July 31, 2009
Profily komet
Venku zuří prázdniny, nicméně teprve teď jsem se dostal k zhodnocení zajímavé bakalářky. Stvořil ji tajemný BH a týká se plošné fotometrie komet. Na celé práci je asi nejzajímavější, že pozorovaný fotometrický profil komety se, alespoň v některých částech, dost blíží profilu eliptické galaxie, a dá se tedy přibližně popsat de Vacoulerovým zákonem (nebo jeho zobecněnou verzí s jiným sklonem).
Je to dost zajímavé, protože v případě komet profil vzniká jinak. Jak se můžeme dočíst v článku Jewitt & Meech (1987), který našla Janis, předpokládá se, že profil u komet vzniká díky neustálé produkci částic v centru a ty pak izotropně odlétají do prostoru. Jejich počet se tak ředí směrem dál od centra podle rovnice kontinuty (ve sférickém případě)
ϱ. + (ϱ r2 v)'/r2 = 0.
(Omluvte nízkou kvalitu matematiky). Je-li rychlost částic zhruba konstatní a nemění se s časem, pak hustota klesá se druhou mocninou vzdálenosti. Pokud se částice v řídkém prosřední komy nijak nezacloňují (opticky tenké prostředí), výsledný průmět počtu částic (z hustoty) do našeho směru dává přímku v log(mag)-log grafu. Ty se zhruba u komet taky pozorují.
Nicméně, galaxie maji profily vzniklé jinak a tak je skutečně zajímavé, že výsledek je tak moc podobný. Myslím, že by mohlo jít o důsledek právě rovnice kontinutity, která pochopitelně musí platit i u galaxií.
BH jako jeden ze studovaných objetů použil 17P/Holmes. Zajímavý článek o jejím výbuchu vydal náš krajan Zdeněk Sekanina v ICQ: Sekanina (2009). Nebudu odhalovat pointu, jen podotknu, že v článku je uveden model světelné křivky během výbuchu, který popisuje jeho průběh a dokazuje, že hlavnímu zjasnení předcházelo takové menší. V ICQ se dají najít i další zajímavé články o Holmesce.
Je to dost zajímavé, protože v případě komet profil vzniká jinak. Jak se můžeme dočíst v článku Jewitt & Meech (1987), který našla Janis, předpokládá se, že profil u komet vzniká díky neustálé produkci částic v centru a ty pak izotropně odlétají do prostoru. Jejich počet se tak ředí směrem dál od centra podle rovnice kontinuty (ve sférickém případě)
ϱ. + (ϱ r2 v)'/r2 = 0.
(Omluvte nízkou kvalitu matematiky). Je-li rychlost částic zhruba konstatní a nemění se s časem, pak hustota klesá se druhou mocninou vzdálenosti. Pokud se částice v řídkém prosřední komy nijak nezacloňují (opticky tenké prostředí), výsledný průmět počtu částic (z hustoty) do našeho směru dává přímku v log(mag)-log grafu. Ty se zhruba u komet taky pozorují.
Nicméně, galaxie maji profily vzniklé jinak a tak je skutečně zajímavé, že výsledek je tak moc podobný. Myslím, že by mohlo jít o důsledek právě rovnice kontinutity, která pochopitelně musí platit i u galaxií.
BH jako jeden ze studovaných objetů použil 17P/Holmes. Zajímavý článek o jejím výbuchu vydal náš krajan Zdeněk Sekanina v ICQ: Sekanina (2009). Nebudu odhalovat pointu, jen podotknu, že v článku je uveden model světelné křivky během výbuchu, který popisuje jeho průběh a dokazuje, že hlavnímu zjasnení předcházelo takové menší. V ICQ se dají najít i další zajímavé články o Holmesce.
Tuesday, June 9, 2009
Kamarád se na mě obrátil s prosbou o pomoc ...
... a protože na jeho problém se svou notně proděravělou středoškolskou fyzikou nestačím, chtěl bych se zeptat vás, zda byste si s tím nevěděli rady. Zadání zní: Určete množství vody (např. v kg), která se odpaří z jímky o rozměrech A x B x C za čas t. Zřejmě to bude ještě záviset na tlaku vzduchu, teplotě vody a vzduchu a na vlhkosti. Další faktory přidejte dle chuti. :) Nevíte někdo, co s tím?
Friday, June 5, 2009
Na velikosti (asi) záleží
Tento blog se z velké části věnuje astronomii a astrofyzice. Ani já neudělám výjimku, jak je ostatně patrné z nadpisu. Určení vzdálenosti blízkozemní planetky pomocí paralaxy už tady bylo dříve. Navrhoval jsem tehdy použít přesnější metodu, a protože doba uzrála a čas se navršil, konečně jsme ji mohli vyzkoušet.
Pozorovali jsme 3. dubna opět šedesátkami na MonteBoo v Brně a v Ondřejově a to blízkozemní planetku 2008 SV11. Tentokrát nevznikly efektní obrázky, které ukazují dvě stopy po asteroidu jako minule. Místo toho jsme se snažili udržet asteroid bodový, abychom mohli udělat přesnou astrometrii. Druhou podstatnou věcí byla co nejlepší časová synchronizace začátku expozice snímku. S Petrem Kušnirákem jsme si proto vyměnili nemálo emajlů, až se nám podařilo pořídit sérii snímků, ze kterých jsem potom vybral několik časově nejbližších — odpálili jsme je v rozmezí menším než 0,1 s.
Zpracování byl běh na středně dlouhou trať s překážkami. Většinu jsem úspěšně přeskočil, o některé jsem zavadil kotníkem a pak přišla ta Taxisova (na kterou mě upozornil mazaný Hroch, díky). Ačkoliv neumím skočit do dálky osm metrů, podařilo se mi i tuto nástrahu zdolat. Spočívala v určení základny pro výpočet paralaxy a následně vzdálenosti planetky. Základna totiž není obecně rovna vzdálenosti dvou pozorovacích míst na Zemi (pro nás Brno—Ondřejov). Platilo by to jen pro objekt, pozorovaný v zenitu z míst, která jsou od obou stanovišť stejně vzdálena.
Obecně je potřeba velikost základny spočítat ze známých zeměpisných souřadnic observatoří a rovníkových souřadnic planetky. Do hry vstupuje také fakt, že pro vzdálenější stanice musíme uvažovat jejich přímou vzdálenost skrz Zemi a nikoliv po jejím povrchu. Celá věc je poměrně jednoduchá, ale trochu zlouhavá, takže se zde o ní nebudu podrobně rozepisovat a přejdu rovnou k výsledkům.
V pořízené sérii snímků jsem našel čtyři s velmi blízkým začátekem expozice. Když jsem udělal astrometrii, určil paralaxu a spočetl pro každou polohu velikost základny, dostal jsem následující hodnoty vzdálenosti planetky.
π['']*r[LD]*dle HOR.[LD]*rozdíl[LD]*Δt snímků[s]*rel. chyba
3,2 21,3 20,41 0,89 0,076 0,04
3,0 22,7 20,43 2,27 -0,094 0,10
4,2 16,6 20,44 -3,84 0,023 0,23
4,2 16,6 20,46 -3,86 0,079 0,23
π označuje změřenou paralaxu ve vteřinách, r vzdálenost vypočtenou z paralaxy, dle HOR. je vzdálenost podle HORIZONS, dále jejich rozdíl, Δt snímků je časový odstup snímků v sekundách, a pak už jen relativní chyba; vzdálenosti jsou uvedeny v LD = Lunar distance, střední vzdálenost Země—Měsíc
Výsledky nejsou příliš uspokojivé, čekal jsem trochu přesnější hodnoty s menším rozptylem. Hlavní chybu do výsledku zanáší astrometrie, jejíž vnitřní chyba je na úrovni několika málo desetin obloukové vteřiny. Přesto hodnoty paralaxy nepříjemně poskakují a já si zatím marně lámu hlavu nad příčinou.
Možná by bylo rozumnější udělat astrometrii pro každý snímek zvlášť a neulehčovat si práci jejich složením, třeba jen špatně počítám. Možná se jedna z observatoří (nebo obě) nachází v geopatogenní zóně nebo… na velikosti záleží a měl bych pozorovat z mnohem vzdálenějších míst; snad by mi poradil Jan Tleskač? Anebo někdo z vás?
Pozorovali jsme 3. dubna opět šedesátkami na MonteBoo v Brně a v Ondřejově a to blízkozemní planetku 2008 SV11. Tentokrát nevznikly efektní obrázky, které ukazují dvě stopy po asteroidu jako minule. Místo toho jsme se snažili udržet asteroid bodový, abychom mohli udělat přesnou astrometrii. Druhou podstatnou věcí byla co nejlepší časová synchronizace začátku expozice snímku. S Petrem Kušnirákem jsme si proto vyměnili nemálo emajlů, až se nám podařilo pořídit sérii snímků, ze kterých jsem potom vybral několik časově nejbližších — odpálili jsme je v rozmezí menším než 0,1 s.
Zpracování byl běh na středně dlouhou trať s překážkami. Většinu jsem úspěšně přeskočil, o některé jsem zavadil kotníkem a pak přišla ta Taxisova (na kterou mě upozornil mazaný Hroch, díky). Ačkoliv neumím skočit do dálky osm metrů, podařilo se mi i tuto nástrahu zdolat. Spočívala v určení základny pro výpočet paralaxy a následně vzdálenosti planetky. Základna totiž není obecně rovna vzdálenosti dvou pozorovacích míst na Zemi (pro nás Brno—Ondřejov). Platilo by to jen pro objekt, pozorovaný v zenitu z míst, která jsou od obou stanovišť stejně vzdálena.
Obecně je potřeba velikost základny spočítat ze známých zeměpisných souřadnic observatoří a rovníkových souřadnic planetky. Do hry vstupuje také fakt, že pro vzdálenější stanice musíme uvažovat jejich přímou vzdálenost skrz Zemi a nikoliv po jejím povrchu. Celá věc je poměrně jednoduchá, ale trochu zlouhavá, takže se zde o ní nebudu podrobně rozepisovat a přejdu rovnou k výsledkům.
V pořízené sérii snímků jsem našel čtyři s velmi blízkým začátekem expozice. Když jsem udělal astrometrii, určil paralaxu a spočetl pro každou polohu velikost základny, dostal jsem následující hodnoty vzdálenosti planetky.
π['']*r[LD]*dle HOR.[LD]*rozdíl[LD]*Δt snímků[s]*rel. chyba
3,2 21,3 20,41 0,89 0,076 0,04
3,0 22,7 20,43 2,27 -0,094 0,10
4,2 16,6 20,44 -3,84 0,023 0,23
4,2 16,6 20,46 -3,86 0,079 0,23
π označuje změřenou paralaxu ve vteřinách, r vzdálenost vypočtenou z paralaxy, dle HOR. je vzdálenost podle HORIZONS, dále jejich rozdíl, Δt snímků je časový odstup snímků v sekundách, a pak už jen relativní chyba; vzdálenosti jsou uvedeny v LD = Lunar distance, střední vzdálenost Země—Měsíc
Výsledky nejsou příliš uspokojivé, čekal jsem trochu přesnější hodnoty s menším rozptylem. Hlavní chybu do výsledku zanáší astrometrie, jejíž vnitřní chyba je na úrovni několika málo desetin obloukové vteřiny. Přesto hodnoty paralaxy nepříjemně poskakují a já si zatím marně lámu hlavu nad příčinou.
Možná by bylo rozumnější udělat astrometrii pro každý snímek zvlášť a neulehčovat si práci jejich složením, třeba jen špatně počítám. Možná se jedna z observatoří (nebo obě) nachází v geopatogenní zóně nebo… na velikosti záleží a měl bych pozorovat z mnohem vzdálenějších míst; snad by mi poradil Jan Tleskač? Anebo někdo z vás?
Saturday, May 16, 2009
Bajka (nejen) pro PhD. studenty
Rabbit's Ph.D. Thesis
A Parable for Graduate Students
Scene: It's a fine sunny day in the forest, and a rabbit is sitting outside his burrow, tippy-tapping on his typewriter. Along comes a fox, out for a walk.
Fox: "What are you working on?"
Rabbit: "My thesis."
Fox: "Hmmm. What's it about?"
Rabbit: "Oh, I'm writing about how rabbits eat foxes."
(incredulous pause)
Fox: "That's ridiculous! Any fool knows that rabbits don't eat foxes."
Rabbit: "Sure they do, and I can prove it. Come with me."
They both disappear into the rabbit's burrow. After a few minutes, the rabbit returns, alone, to his typewriter and resumes typing. Soon, a wolf comes along and stops to watch the hardworking rabbit.
Wolf: "What's that you're writing?"
Rabbit: "I'm doing a thesis on how rabbits eat wolves."
(loud guffaws)
Wolf: "You don't expect to get such rubbish published, do you?"
Rabbit: "No problem. Do you want to see why?"
The rabbit and the wolf go into the burrow, and again the rabbit returns by himself, after a few minutes, and goes back to typing.
Scene: Inside the rabbit's burrow. In one corner, there is a pile of fox bones. In another corner, a pile of wolf bones. On the other side of the room, a huge lion is belching and picking his teeth.
(The End)
Moral:
It doesn't matter what you choose for a thesis subject.
It doesn't matter what you use for data.
What does matter is who you have for a thesis advisor.
A Parable for Graduate Students
Scene: It's a fine sunny day in the forest, and a rabbit is sitting outside his burrow, tippy-tapping on his typewriter. Along comes a fox, out for a walk.
Fox: "What are you working on?"
Rabbit: "My thesis."
Fox: "Hmmm. What's it about?"
Rabbit: "Oh, I'm writing about how rabbits eat foxes."
(incredulous pause)
Fox: "That's ridiculous! Any fool knows that rabbits don't eat foxes."
Rabbit: "Sure they do, and I can prove it. Come with me."
They both disappear into the rabbit's burrow. After a few minutes, the rabbit returns, alone, to his typewriter and resumes typing. Soon, a wolf comes along and stops to watch the hardworking rabbit.
Wolf: "What's that you're writing?"
Rabbit: "I'm doing a thesis on how rabbits eat wolves."
(loud guffaws)
Wolf: "You don't expect to get such rubbish published, do you?"
Rabbit: "No problem. Do you want to see why?"
The rabbit and the wolf go into the burrow, and again the rabbit returns by himself, after a few minutes, and goes back to typing.
Scene: Inside the rabbit's burrow. In one corner, there is a pile of fox bones. In another corner, a pile of wolf bones. On the other side of the room, a huge lion is belching and picking his teeth.
(The End)
Moral:
It doesn't matter what you choose for a thesis subject.
It doesn't matter what you use for data.
What does matter is who you have for a thesis advisor.
Sunday, April 26, 2009
Tak nám odbili hvězdný čas
Je to tak. Do minulého týdne jsem žil v domění, že heliocentrické ekliptikální souřadnice mají počátek ve Slunci, Jarní bod je ve směru osy x a hvězný čas se počítá mezi poledníkem a Jarním bodem. Bohužel, takhle to bylo někdy za mého mládí, ale teď už je to jinak.
Někdy kolem roku 2000 přijala IAU několik rezolucí, ve kterých definovala nový souřadný systém. Jmenuje se ICRS (International Celestial Reference System). Počátek má v barycentru (těžišti) sluneční soustavy, x míří do bodu daného přesně z rádiových pozorování vzdálených kvasarů, je relativisticky přesný až do 4-tého řádum, atd atd. Hvězdný čas je de-facto zrušen a místo něj teď používáme úhel otočení Země (Earth Rotation Angle).
Doporučuju prostudovat:
Jediné co mě překvapuje je, že se ke mě tato informace dostala zhruba s desetiletým zpožděním... a nejen ke mě.
Někdy kolem roku 2000 přijala IAU několik rezolucí, ve kterých definovala nový souřadný systém. Jmenuje se ICRS (International Celestial Reference System). Počátek má v barycentru (těžišti) sluneční soustavy, x míří do bodu daného přesně z rádiových pozorování vzdálených kvasarů, je relativisticky přesný až do 4-tého řádum, atd atd. Hvězdný čas je de-facto zrušen a místo něj teď používáme úhel otočení Země (Earth Rotation Angle).
Doporučuju prostudovat:
- The International Celestial Reference Frame (ICRF), FAQ
- The International Celestial Reference Frame
- Wiki
- par prográmků
Jediné co mě překvapuje je, že se ke mě tato informace dostala zhruba s desetiletým zpožděním... a nejen ke mě.
Friday, March 27, 2009
Třicetiny FITSu
Na letošní 28. březen připadají třicáte narozeniny FITS formátu používaného v astronomii na flexibilní přenos dat. Děkujeme za možnosti, které nám nabízí a přejeme hodne úspěchů, zdraví a životní vitality do dalších let. Ať je tu s námi minimálně dalších třicet let.
Díky.
Subscribe to:
Posts (Atom)