Jak se dělá astronomie v Arménii

Kdysi dávno v jedné zapadlé vesničce Byurakan na svazích hory Aragats postavili soudruzi ze sovětského svazu dalekohled s průměrem zrcadla 2.6 m. Sice jim nedošlo, že je to jen asi 35 km vzdušnou čarou od hlavního města, Jerevanu, které v noci září až to pěkné nění, ale postavili. A poměrně jej proslavili, zejména pak pánové Ambartsumian a Markarian. No a pak sláva pohasla...
Dnešní skutečnost: z níže uvedeného obrázku je patrné, že kolem dalekohledu se popásají krávy a jiná divá zvěř. Dalekohled samozřejmě nefunguje, ani 2.6 m, ani 1 m Schmidt... no co de dá dělat že. Co horšího, oblast je poměrně nestabilní a to zejména co se týče připojení k internetu. Minulé pondělí všem najednou vypadla síť (samozřejmě před remote observations s dalekohledem na Havaji), což bylo zapříčíněno tím, že v Gruzii někdo ustřihnul kabel. Díky tomu byla celá Arménie a sousední Azerbajdžán bez internetu. Naštěstí se diplomatické špičky rychle vzpamatovaly a spojení se světem bylo obnoveno do tří hodin.
V tomto nestabilním prostředí je jistě složité pracovat, nicméně domorodí astronomové to zvládají. Bohužel nevíme co zvládají, neboť praktická cvičení se zvrhla ve volný čas. Zjevně tu totiž nikdo neumí naučit hordu studentíků pracovat s nějakým programem (libovolně jakým, dle slov LOC tu není nikdo kdo by byl expert na jakýkoliv software).
Peripetie nastávají také v případě, že chceme nakoupit. Jerevan je daleko a ve vesnici jsou právě dva obchody. Jeden malý a druhý ještě menší. Sortimentem obou jsou sušenky všeho druhu, vodka, arménský koňak, víno a psací potřeby.
Jak je nám v té Evropě krásně :)) Z bývalého SSSR zdraví Janapka..

P.S.: je tu moc krásně, ale člověk občas žasne, co je tu možné.

Zotero

... články ... články ... články ... články ....

Je jich opravdu hodně a zvolit rozumný systém v jejich trídění a vyhledávání informací není vůbec jednoduché, alespoň pro mě ne. Jsem příznivce hromádkového systému podle podružných témat a následného řazení podle relevance, ale už si pomalu nemám na svůj rozlehlý stůl kam dát kafe. Každý to asi zná.

Vlastně každý asi ne. Daniel je němec a sdílíme spolu kancelář. Na stole má vždy jen jeden, maximálně dva články, systematicky používá tři zvýrazňovače různých barev a v pondělí mi ukázal svoje Zotero. Je to takové last.fm pro články.

Nainstalujete volně dostupný plug-in do Ohnivé lišky. Díky němu pak můžete v prohlížeči kdykoliv spustit aplikaci a pomocí ní vytvářet jakousi knihovnu článků. Pro každý článek můžete bezprostředně z ADS nebo astro-ph vytvořit položku. Zotero samo stáhne všechny možné relevantní informace (autory, jméno, link na zdrojovou stránku, abstrakt, často i .pdf soubor pokud je dostupný). K článkům pak můžete přidávat poznámky a tagy a v nich pak vyhledávat. Všechny informace jsou ukládány do jednoho adresáře, který si sami zvolíte. Můžete si zřídit i online knihovnu a mít tak vše dostupné odkudkoliv. Knihovnu můžete sdílet se spolupracovníky. Zotero taky umí vytvořit vstup referencí pro bibtex.

Jsou tu pochopitelně i nevýhody. Například jde o software pouze pro Ohnivou lišku. Stahování .pdf souboru nefunguje vždy, někdy ho článek musíte stáhnout sami a ručně ho pak přiřadit k položce. A další svízele se určitě ještě ukáží. Vytvoření knihovny stojí dost usílí a času. Sama nevím jestli mi to vydrží a jaká bude efektivita. Dám vědět za pár měsíců.

Largos noches en Las Camapanas

Observatoř Las Campanas patří do Amerického uskupení Carnegie Observatories. Nachází se na dohled od La Silla a zdejší největší transformeří kopule ukrývají dva 6.2 m Magellanovy dalekohledy.

Magellan telescopes a večerní vysoká oblačnost

Odtamtud ale nepíšu. Píšu z control room (česky kontrol rum) 1 m dalekohledu Henrietty Swope. Její portrét tady visí na zdi, ale dopátrat se o této americké astronomce něco dalšího není jednoduché. Článek na Wiki je sice pahýl, nicméně přináší alespoň nejdůležitější informaci jakou o ženě v astronomii můžeme znát, totiž komu byla asistentkou. Tím astronomem byl Walter Baade a nikoho asi nepřekvapí, že právě jemu je zasvědcen jeden ze zmíněných velkých dalekohledů.

Kontrol rum 1 m dalekohledu Henrietty Swope, vlevo vzadu si povšimněte úžasného old-school panelu na ovládání dalekohledu s růžovými ciferníky a originálními španělskými popiskami -- tiempo sidero, cúpula izquierda, cúpula derecha, obturador abrir, obturador cerrar... Co více si přát?

E-ELT

42 -- tak tuhle odpověď zná přeci každý už nějaký pátek. Právě tolik metrů by měl také mít průměr budoucího největšího zrcadla na světě, nebo-li primárního zrcadla European Extremely Large Telescope -- E-ELT.

Nicméně na otázku kde? se definitivně odpovědělo teprve včera. V závěru zbyla ve hře pouze dvě místa -- Cerro Armazones (Chile, nedaleko Cerro Paranal, kde vrní VLT, tedy 4 velmi velké dalekohledy se zrcadly o průměru 8.2 m) a La Palma (Španělsko, Kanárské ostrovy). Prováděla se měření, zasedala komise ESO, vedly se žhavé diskuze, ohánělo se argumenty, zemětřeseními, saharským pískem a vůbec mnohým dalším.

Nakonec se šampaňské bouchalo v Chile. Přípravy stavby by měly začít již koncem tohoto roku a první světlo je předběžně plánováno na rok 2018 (podrobnosti hledejte zde). Tak uvidíme. Uvidíme?

Cerro Armazones at night, credit: ESO

Nepublikovaný

Protože jsem v patek dokončila poster a v neděli neodletěla na konferenci, dovoluji si tento vnutit alespoň vám.
Pokud byste se rozhodli prohlédnout si ho důkladněji, nehledejte v něm žádné převratné závěry, nejsou tam, ale povšiměte si, že prezentovaná galaxie, je opravdu zajímavý objekt :)
Lepší kvalita viz. http://www.physics.muni.cz/~terka/Durham.pdf .

Kde nic není, ani …

V pátek jsme vyrazili do krásné přírody jižních Čech hledat vltavíny.

Akce byla opravdu povedená, ale nijak moc úlovků jsme nezískali. Znamením už byl odjezd z Brna, kdy nám na Vídeňské přeběhla přes cestu černá kočka. Čtete dobře, ano v místech, kde je čtyřproudová silnice, dvě koleje šaliny, velké firmy atd. nám přeběhla černá kočka, nepřejeli jsme ji, ale bylo to předznamenání toho, co najdem …

Samotná cesta ale probíhala v pohodě, dokonce jsme v Kralicích zastavovali a měli možnost spatřit nádherné halo kolem Slunce.

Kralické halo

S druhou skupinou jsme se setkali v Třeboni. Odtud nás kolega H. zavezl na místo přenocování. Pěkný lesík s nádherným výhledem na Šumavu a Kleť ztácející se v zákalu. Ovšem příjezd po příšerné letní ceste. Obouchané auto a ztracená poklice na kole. Pěkný západ slunce v sopečném prachu přirozeně přešel do sledování scenérie Měsíce s Venuší a Merkurem. Jejich západ jsme už bohužel díky přicházející oblačnosti spatřit nemohli.

Západ Slunce s oblohou zabarevnou sopečným prachem (klik na větší obrázek)

S buřtíky, ohýnkem a v dobré společnosti jsme pak stravili večer. Po pekelně studené noci a odporném vstávání cesta na lokalitu. Zase obouchané auto, ale aspon znovu nalezená ztracená poklice.

Lokalita, kde jsme hledali (z pochopitelných důvodů si podobnosti nechávám pro sebe) jsou velké pole se vzrůstajícím obilím (?) rozdělené silnicí. Hledání pak je docela příjemná procházka po poli, kde kupodivu není žádné bahýnko. Je to dost štěrkovitá a i po nedávných deštích i dost suchá půda. Plno krásných kamínků. Průhledné křemeny, slída, pěkné opršené kousky. Dokonce jsem našel i nějaké čtvercové kousky, což možná byly střepy nádob z 16. století.

Úvodní instruktáž (klik na celé panorama)

Hledání (procházku po poli) po asi 4 hodinách vzdávám a vydávám se na pole, kde je plno vykopaných jam po těch co nehledají, ale kopou. Šokován vcházím do lesíka ve kterém je díra na díře. Je to šílené nedivím se, že je to zakázaný způsob získávání vltavínů.

Otřesný pohled v lesíku (klik na celé panorama)

Nakonec se vyhříváme na sluníčku a čekáme na sebe navzájem. Během toho sledujeme něco závod cestovních vozů. Jde o polepené běžné auta s dírou ve výfuku, aby měly „sportovní zvuk“. Také u nás zastavuje auto, kde nám překupník nabízí vltavíny. Ty se prý „nehledají, ale kopou“.

Celková bilance (možná trochu nepřesná) tak byla 8 (kolega H.), 6 (Nady), 2 (JK+TN), jeden Janáčkův a já, Elienka a Klárka jsme jen dělali společnost. Ale i tak to stálo za to.

Západ Venuše s Merkurem z MonteBoo

Venuše s Merkurem nad západním obzorem nám připravili minulý týden 2010-04-06 vskutku krásne nebeské divadlo. V průběhu úterního praktika jsme měli možnost se jím kochat a s Fantomem jsme ho i po pul minutkách snímali.

Západ Venuše a Merkuru z Kraví hory

Výsledkem je následující animace: Venuše a Merkur 2010-04-06 (11M).

Jednotlivé snímky pak naleznete v galerii Venus and Mercury 2010-04-06.

Zodiak nad Nyklovicemi

Minulý čtvrtek (2010-04-08) jsme vyrazili sledovat zodiak na neotestované místo mezi obcemi Nyklovice a Sulkovec na plochém vrcholku Kočího kopečku (756 m nad mořem) nad Vírskou přehradou. Místo je to pěkné, ale bohužel světelné podmínky nejsou ideální. Nakonec se nám tedy ztrácel zodiak ve svitu okolních reflektorů a blížící se vysoké oblačnosti.

Největším zážitkem nakonec byl fantastický, do krvavé rudé, zabarvený západ Venuše s Merkurem na západním obozoru, kde je (ostatně jako skoro všude) vidět solidní deprese horizontu.

Obloha na západním obzoru Kočího kopce u Nyklovic

(rozumá velikost).

Na ilustračním snímku je pohled na západ, kde se celé nebeské divadlo odehrávalo. Zodiak je trochu do bíla a leží pod Plejádami. Snímek poměrně věrně zachycuje barvy scenérie jak jsme jej měli možnost spatřit. Použil jsem na něj můj poslední zlepšovák, kdy jsem zkombinoval původní barevný snímek s černobílým ve filtru odpovídajícímu nočnímu vidění. Všiměte si barev okolních světel, krajiny a především barev hvězd, letadel a rudé Venuše nízko nad západním obzorem.

Všechny snímky jsou k dipozici v galerii Zodiac 2010-04-08.

Pro zajímavost jsem ješte složil snímky do animace (6M).

Thx to Elienka, Lienka, Roky a Mirek.

From the Beach Resort

Podívala jsem se do největšího zrcadla svého života. Nemám ráda zrcadla, ale za zrcadly tady je skutečná říše divů. Tady uprostřed pouště, kde je UT2, kde je nádherné ticho, jasná obloha každou noc, kde je UT3, vyprahlé sucho, kde je UT1 i UT4, a kde se stále nepřestávám divit.

Saludos de Paranal!

Co ruší na Cerro Tololo

Kousek pod jižním křížem jakoby někdo vyrval kus Mléčné dráhy a odhodil ho po obloze kus vedle. Jenže cestou se mu vytržený kus rozpadl na dva. Takže teď do temných nocí na jižní polokouli září dva mraky navíc, a i ten menší je mnohem větší než byste čekali.

Vím, že mi to nebudete věřit, ale poslední paprsek včerejšího dne tady byl zelený.

Největší kopule na Cerro Tololo (2200) ukrývá 4m dalekohled. Na horizontu je pak vidět ještě jedna podobná, která je domovem 8m dalekohledu Gemini na nedalekém Cerro Pachón (2700).