Kde nic není, ani …

V pátek jsme vyrazili do krásné přírody jižních Čech hledat vltavíny.

Akce byla opravdu povedená, ale nijak moc úlovků jsme nezískali. Znamením už byl odjezd z Brna, kdy nám na Vídeňské přeběhla přes cestu černá kočka. Čtete dobře, ano v místech, kde je čtyřproudová silnice, dvě koleje šaliny, velké firmy atd. nám přeběhla černá kočka, nepřejeli jsme ji, ale bylo to předznamenání toho, co najdem …

Samotná cesta ale probíhala v pohodě, dokonce jsme v Kralicích zastavovali a měli možnost spatřit nádherné halo kolem Slunce.

Kralické halo

S druhou skupinou jsme se setkali v Třeboni. Odtud nás kolega H. zavezl na místo přenocování. Pěkný lesík s nádherným výhledem na Šumavu a Kleť ztácející se v zákalu. Ovšem příjezd po příšerné letní ceste. Obouchané auto a ztracená poklice na kole. Pěkný západ slunce v sopečném prachu přirozeně přešel do sledování scenérie Měsíce s Venuší a Merkurem. Jejich západ jsme už bohužel díky přicházející oblačnosti spatřit nemohli.

Západ Slunce s oblohou zabarevnou sopečným prachem (klik na větší obrázek)

S buřtíky, ohýnkem a v dobré společnosti jsme pak stravili večer. Po pekelně studené noci a odporném vstávání cesta na lokalitu. Zase obouchané auto, ale aspon znovu nalezená ztracená poklice.

Lokalita, kde jsme hledali (z pochopitelných důvodů si podobnosti nechávám pro sebe) jsou velké pole se vzrůstajícím obilím (?) rozdělené silnicí. Hledání pak je docela příjemná procházka po poli, kde kupodivu není žádné bahýnko. Je to dost štěrkovitá a i po nedávných deštích i dost suchá půda. Plno krásných kamínků. Průhledné křemeny, slída, pěkné opršené kousky. Dokonce jsem našel i nějaké čtvercové kousky, což možná byly střepy nádob z 16. století.

Úvodní instruktáž (klik na celé panorama)

Hledání (procházku po poli) po asi 4 hodinách vzdávám a vydávám se na pole, kde je plno vykopaných jam po těch co nehledají, ale kopou. Šokován vcházím do lesíka ve kterém je díra na díře. Je to šílené nedivím se, že je to zakázaný způsob získávání vltavínů.

Otřesný pohled v lesíku (klik na celé panorama)

Nakonec se vyhříváme na sluníčku a čekáme na sebe navzájem. Během toho sledujeme něco závod cestovních vozů. Jde o polepené běžné auta s dírou ve výfuku, aby měly „sportovní zvuk“. Také u nás zastavuje auto, kde nám překupník nabízí vltavíny. Ty se prý „nehledají, ale kopou“.

Celková bilance (možná trochu nepřesná) tak byla 8 (kolega H.), 6 (Nady), 2 (JK+TN), jeden Janáčkův a já, Elienka a Klárka jsme jen dělali společnost. Ale i tak to stálo za to.

Západ Venuše s Merkurem z MonteBoo

Venuše s Merkurem nad západním obzorem nám připravili minulý týden 2010-04-06 vskutku krásne nebeské divadlo. V průběhu úterního praktika jsme měli možnost se jím kochat a s Fantomem jsme ho i po pul minutkách snímali.

Západ Venuše a Merkuru z Kraví hory

Výsledkem je následující animace: Venuše a Merkur 2010-04-06 (11M).

Jednotlivé snímky pak naleznete v galerii Venus and Mercury 2010-04-06.

Zodiak nad Nyklovicemi

Minulý čtvrtek (2010-04-08) jsme vyrazili sledovat zodiak na neotestované místo mezi obcemi Nyklovice a Sulkovec na plochém vrcholku Kočího kopečku (756 m nad mořem) nad Vírskou přehradou. Místo je to pěkné, ale bohužel světelné podmínky nejsou ideální. Nakonec se nám tedy ztrácel zodiak ve svitu okolních reflektorů a blížící se vysoké oblačnosti.

Největším zážitkem nakonec byl fantastický, do krvavé rudé, zabarvený západ Venuše s Merkurem na západním obozoru, kde je (ostatně jako skoro všude) vidět solidní deprese horizontu.

Obloha na západním obzoru Kočího kopce u Nyklovic

(rozumá velikost).

Na ilustračním snímku je pohled na západ, kde se celé nebeské divadlo odehrávalo. Zodiak je trochu do bíla a leží pod Plejádami. Snímek poměrně věrně zachycuje barvy scenérie jak jsme jej měli možnost spatřit. Použil jsem na něj můj poslední zlepšovák, kdy jsem zkombinoval původní barevný snímek s černobílým ve filtru odpovídajícímu nočnímu vidění. Všiměte si barev okolních světel, krajiny a především barev hvězd, letadel a rudé Venuše nízko nad západním obzorem.

Všechny snímky jsou k dipozici v galerii Zodiac 2010-04-08.

Pro zajímavost jsem ješte složil snímky do animace (6M).

Thx to Elienka, Lienka, Roky a Mirek.

From the Beach Resort

Podívala jsem se do největšího zrcadla svého života. Nemám ráda zrcadla, ale za zrcadly tady je skutečná říše divů. Tady uprostřed pouště, kde je UT2, kde je nádherné ticho, jasná obloha každou noc, kde je UT3, vyprahlé sucho, kde je UT1 i UT4, a kde se stále nepřestávám divit.

Saludos de Paranal!

Co ruší na Cerro Tololo

Kousek pod jižním křížem jakoby někdo vyrval kus Mléčné dráhy a odhodil ho po obloze kus vedle. Jenže cestou se mu vytržený kus rozpadl na dva. Takže teď do temných nocí na jižní polokouli září dva mraky navíc, a i ten menší je mnohem větší než byste čekali.

Vím, že mi to nebudete věřit, ale poslední paprsek včerejšího dne tady byl zelený.

Největší kopule na Cerro Tololo (2200) ukrývá 4m dalekohled. Na horizontu je pak vidět ještě jedna podobná, která je domovem 8m dalekohledu Gemini na nedalekém Cerro Pachón (2700).

Sněžný strážce Hadese

Konečně dorazila zima i do Brna. Na fakulte je sníh a člověk aby se bál jít do ...

Vychutnejte si nádherně oranžovou barvu od výbojky na protější budově.

Super přesná poloha MonteBoo

Včera se nám podařilo změřit s neuvěřitelnou přesností polohu MonteBoo. Náš velký kolega a příznivec opatřil profesionální GPS stanici a provedli jsme patřičná měření. Nejzajímavější okamžik je zachycen na přiložené fotografii.

Vidíte na ní speciální tyčku o délce 125cm opřenou o kryt dalekohledu, který je ve výšce 220cm nad průsečíkem rektascenční a deklinační osy dalekohledu. Nahoře na tyčce je pak přišroubována vlastní GPS.

Výsledky měření

Zeměpisná délka 16° 35ʹ 0.522753ʺ ± 0.000051ʺ

Zeměpisná šířka 49° 12ʹ 15.890558ʺ ± 0.000040ʺ

Nadmořská výška 305.61 m n.m.

udáváno v systému WGS 84. Měření byla provedena dne 2010-01-06 v 19:53 až 19:54 UT. Přístroj zachytil 8 družic GPS a 6 družic GLONASS. Celkem jsme měli k diposici 6 meření, ze kterých byl vypočten prostý aritmetický průměr. RMS pro polohu v délce bylo 0.000124ʺ a šířce 0.000097ʺ. Přístroj přitom udával nejistoty přibližně 7 cm v obou osách (nejméně 6 a nejvíc 8). Proto nebylo potřeba použít vážený průměr. Přesná změřená nadmořská výška byla 309.060 ± 0.0016 metrů (s RMS 0.004 m). Údaj v tabulce byl získán odečtením 3.45 metru.

Pokud vlastníte nějaký přístroj s GPS, bude jistě zajímavé porovnat jeho přesnost s naměřenými hodnotami.

Kladivova observatoř

Před nedávnem jsem měl možnost zúčastnit se malé exkurse na Kladivovovu observatoř. Prof. Kladivo byl první brněnský astronom a geodet. Učil dokonce i na přírodovědecké fakultě (jako první) astronomii. Podařilo se mu zjistit hodnotu místního gravitačního zrychlení na asi 7 míst. V současné době je v kopuli observatoře „jen“ GPS stanice.

Fantomovi (asi s Kočku) se podařilo pořidit fotodokumentaci kterou jsem vyvěsil do galerie. Observatoř je ve výšce asi 35m nad zemí a skoro i nad Brnem. Přístup na ni je po točitém schodišti, které můžete spatřit mezi prvními snímky. Poté se dostáváme k historickému pasážníku. Údajně je ukotven na nosné zdi a ještě po válce se s ním zaměřovala poloha. Pravděpodobně je to i poloha IAU stanice 616. Po vystoupení z budovy na terasu jsme se dostali ke kopulce samotné observatoře, která je vidět i z okolních ulic. Snímky odhalí víc včetně současného přístrojového vybavení. Asi je částečně modernizovaná, ale pozorovat se v ní tedy rozhodně nedá. Snímky zachycují i okolí. Takže se dá snadno identifikovat charakteristická architektura nad Tivoli. Z odborného výkladu jsme se dozvěděli podrobnosti o pohybu kontinentálních desek a s jakou úžasnou přesností se dá jejich pohyb v současné době měřit. Zdá se mě, že geodeti jsou stejní blázni jako my.

Nebezpečné zvíře

Už jistě víte, jaké je nejnebezpečnější africké zvíře. A my jsme se o tom přesvědčili, Portrét takového zvířete mluví sám za sebe. Naštěstí tento exemplář již vypadá, že nikomu neublíží, neboť z té zdi už nikam neodejde. Ale posuďte sami, nepouští hrůzu větší, než byste čekali???

Když člověk chodí hlavou dolů...

... může u toho zažívat jediněčné pohledy na noční oblohu nebo na observatoře na horizuntu And, jak nám před nedávnem ukázal fantom.

... může také nevidět Magallenova oblaka a nevidět jižní kříž a přitom je hledat téměř každou noc. Když se ale Santiago rozsvítí, je na obloze ke spatření jen pár hvězd. Přes den je toho však ke koukání kolem dokola mnoho, až z toho člověku chodí hlava dolů.

pohled na Santiago z Cerro San Cristóbal (863 m.n.m.)